Jak vyléčit fanatika

26. duben 2016

Ranní úvaha

Posezení při kávě|foto:Fotobanka Pixabay

Izraelský spisovatel Amos Oz ve své knížce Jak vyléčit fanatika píše: „Čas od času dostávám od Evropanů lákavá pozvání, abych se v nějakém luxusním letovisku sešel se svými palestinskými partnery, kolegy či protějšky a abychom se během takového víkendového pobytu, zbaveni všech starostí, lépe poznali, projevili si sympatie, poseděli při kávě a pochopili, že ani jednomu nekouká z nohavice čertovo kopyto. Řešení se pak už dostaví samo.“

Amos Oz pak pokračuje: „Podobné představy vycházejí ze široce rozšířené a poněkud sentimentální evropské myšlenky, že každý konflikt je v zásadě nedorozumění. Pár hodin skupinové terapie nebo návštěva manželské poradny, a věc je vyřešena. K tomu mám dvě poznámky.“

„Ta první není příliš optimistická: o reálnosti některých konfliktů a o tom, že rozhodně nejsou pouhým nedorozuměním, nemůže být pochyb. Druhá je zato téměř senzační: mezi palestinskými Araby a izraelskými židy v zásadě žádné nedorozumění neexistuje. Palestinci si nárokují zemi, které říkají Palestina, a mají pro to velmi pádné důvody. Izraelští židé chtějí stejnou zemi z důvodů naprosto totožných. Výsledkem je jednak to, že obě strany mají mezi sebou naprosto jasno, jednak obrovská tragédie.“

Tak v čem vidí izraelský spisovatel řešení? „Potřebujeme víc než jen kávu a vůli si lépe porozumět. Potřebujeme bolestný kompromis.“

Tak takhle to vypadá na blízkém Východě. Vlastně to tak vypadá i leckde jinde. Problém není v tom, že by i dvě strany sporu nerozuměly, ale že si někdy rozumějí velmi dobře. Jen se kříží právě v tom, že chtějí to samé na tom samém místě. To se jinak než s pomocí kompromisu řešit nedá. Kompromis ale není kapitulace.

Žijeme ve velmi rozdělené společnosti. Ohledně mnoha otázek je to rozdělení půl na půl. Umění zdravého kompromisu jsme se odnaučili. Měli bychom začít, dokud je čas.

autor: Jan Jandourek