Jak Noe zachraňoval ryby
Petr Hudský
Příprava na potopu světa.
Noe a jeho syn Šém vcházejí do archy.
Noe: Tak pojď, synku, ukážu ti, jak jsme to s maminkou v té naší arše vymysleli. Támhle nahoře budou ptáci, támhle plazi a tady savci.
Šém: Tati? Na co jsou ta akvária?
Noe: No přece na ryby. Hospodin přikázal, že máme zachránit všechna zvířata.
Šém: Ale vždyť bude potopa, tak ryby snad zachraňovat nemusíš, ne?
Noe: (připouští) To máš pravdu, ty přece plavat umí. Na to jsem zapomněl.
Pauza.
Žena: Noe!
Noe: Copak, ženo?
Žena: Kam jsi dal akvária?
Noe: Vyhodil jsem je.
Žena: Vyhodil?!
Noe: No, samozřejmě. To jsi mi pěkně poradila. Ryby se přece v moři neutopí. (vyčítavě) Takový zbytečný práce jsem s tím měl.
Žena: Tak zbytečný? A můžeš mi říct, jaká voda je v moři?
Noe: Slaná, ne?
Žena: Správně. A to si jako myslíš, že sladkovodní ryby v ní přežijí? Kapři, štiky, pstruzi… hm?
Noe: (připouští) To máš pravdu. (otráveně) Tak já ty akvária zase udělám. Odchází. A zítra se jde na ryby. (Opraví se.) Teda vlastně pro ryby.
Osoby a obsazení:
Noe: Jan Vondráček
Žena: Tereza Bebarová
Šém: Jan Meduna
Autor: Petr Hudský
Režie: Aleš Vrzák
Dramaturgie: Kateřina Rathouská
Mistr zvuku: Tomáš Mikyška
Zvuková spolupráce: Jan Trojan
Produkce: Dana Reichová
Nejposlouchanější
Džuniči Saga: Zpověď šéfa jakuzy. Syrový pohled do srdce japonského podsvětí a fungování tamní mafie
-
Anton Pavlovič Čechov: Višňový sad. Mistrovské drama s Tatianou Dykovou v hlavní roli
-
Mario Gelardi: Zlomatka. Tesařová a Myšička v italské hře o následcích jednoho coming outu
-
Paolo Sorrentino: Tony Pagoda a jeho přátelé. Poezie, vulgarita i něha v příbězích plných nostalgie
-
Michel Houellebecq: Podvolení. Francie blízké budoucnosti a příběh o hledání víry, lásky a hranic
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.