Jak dostat Slovanskou epopej do jedné knihy? Chtělo to matematický model, pečlivé zkoumání rastru a skvělé svícení, říká fotograf Jan W. Drnek

Než se Jan William Drnek naplno začal živit fotografií, zaobíral se kybernetikou, kterou vystudoval na ČVUT v Praze. Zkoumal především zvláštnosti lidského oka a jeho schopnost vnímat barvy a obraz, což ho později vedlo i k vývoji vlastního přístroje na sledování očních pohybů. „Lidské oko těká, to, co je člověk schopen vidět dobře a barevně, jsou zhruba dvě procenta obrazu, krajiny,“ vysvětluje. Podobný přístroj vyvíjeli paralelně vědci z Ameriky. Ti jej ale na rozdíl od hosta vltavské Vizitky – pacifisty – chtěli použít k výrobě zbraní, které by byly naváděny očima. „Využít se ale dá i při vyrábění layoutů pro reklamu, zkoumá, kam se oči dívají a jak se pak nabyté informace přenáší z papíru do mozku.“

U výzkumu prý chtěl zůstat, plány ale přerušila revoluce, již využil k podnikání. Založil firmu zabývající se technologiemi velkoplošného tisku a stal se předním odborníkem na správu barev tiskových technologií – stručně řečeno jde o to, že dokáže pohlídat bezvadnou kvalitu barvy výsledného tisku. Své znalosti z vysokoškolských studií i podnikání ovšem zúročuje i ve vlastní fotografické tvorbě, konkrétně během nafocení a digitalizace monumentální Slovanské epopeje Alfonse Muchy. Dvacet velkoformátových obrazů, v nichž přední představitel světové secese zachytil pohyb Slovanstva dějinami, nafotil celkem ve čtyřech kolech pomocí speciálních postupů, o kterých ve Vizitce mluvil detailně.

Mucha by sbíral jantar

Před započetím focení si musel skrz matematický model propočítat, jak to udělat, aby byl každičký detail dvaceti velkoformátových pláten o celkové rozloze 650 metrů čtverečních dostatečně ostrý; pracoval tedy s panoramatickou fotkou a z jednoho plátna udělal pět set fotografií, které pak pospojoval v počítači. Při fotografování pro něj samozřejmě byla důležitá barevná věrnost předlohy a výsledného obrázku. Barvy si detailně zaměřil, a když ve výšce zhruba pěti metrů zkoumal průnik nebe a větví stromů, zjistil, že Alfons Mucha používal velice podobný barevný rastr tomu, který použil jeho tým. I díky této přesnosti si ve vzácné dvanáctikilové knize nazvané Slovanská epopej můžeme pomocí lupy prohlížet detaily v podstatě jedna ku jedné. Díky pečlivě vyvinutému svícení s 3D efektem se pak zdá, že fotografie nejsou vytištěné na papíře, ale na plátně.

V rozhovoru pan Drnek vysvětlil, proč jsou součástí knihy také kameny – kupříkladu z ostrova Athos – a také jantarový šperk, který navrhla Muchova vnučka. Právě jantar by si prý Alfons Mucha vybral, kdyby musel po nějakém kameni sáhnout.