Když se démon pase po našich nejhorších představách. Ondřej Moravec natočil film o depresi, využil k tomu virtuální realitu
Na gymnáziu patřil Ondřej Moravec mezi premianty, na vysoké ale zjistil, že skvělých lidí chodí po světě spousta a být nejlepší přestává být jednoduché. V jeho těle, vedenému k maximálnímu výkonu, spustilo toto poznání depresi. Loni o ní natočil animovaný film Tmání, který byl uveden na festivalu v Benátkách, letos může získat Českého lva. S režisérem, scenáristou, filmovým dramaturgem a někdejším novinářem a propagátorem virtuální reality mluvil Ondřej Cihlář.
Co se děje v hlavě člověka, který svůj život sdílí s depresí? Na co myslí, jak na myšlenky fyzicky odpovídá jeho tělo a co mu pomáhá se s depresí vypořádat? Ondřej Moravec, kterého silné deprese přepadly při přechodu na vysokou školu, o tom spolu s animátorkou Bárou Annou Stejskalovou natočil film Tmání. Nazval ho – podle vzoru stavení – po imaginární rozbořené vesnici, přes kterou mysl i duši muže stiženého depresemi přibližuje ostatním.
Jen si tak trochu zakřičet
Jak se Ondřej Moravec svěřil, zhruba rok se už cítí docela dobře; stabilizaci stavu připisuje nejen kombinaci spokojený vztah – dobrá medikace, ale také práci na samotném filmu. Kromě svého vlastního příběhu do něj zapojil i princip virtuální reality, který si zamiloval během let působení v organizačním týmu festivalu Jeden svět. Díky speciálnímu vybavení tak divák příběh pasivně sleduje, zároveň ho ale může svým hlasem aktivně ovládat. Právě hlas totiž hraje v terapii Ondřejovy deprese důležitou roli. „Na to, že křik mou mysl osvobozuje, jsem přišel na dostizích, kde jsem hlasitě fandil,“ říká a odkazuje tím na důkladně zpracovanou dostihovou pasáž. „Při přípravě filmu jsem pak chodil na prožitkové zpívání, kde pracujeme se skřeky, s vokalizací, která dokáže tělo uvolnit od přetlaku agrese,“ vysvětluje. I proto si libuje, že lepší místo než benátský filmový festival by pro uvedení Tmání nenašel. Rčení „italská domácnost“ totiž pěkně kopíruje jeho prožitky s upouštěním páry pomocí křiku.
Mluvil také o tom, proč se od profese televizního novináře přesunul k filmu, respektive k festivalové dramaturgii, v jakém momentu si zamiloval virtuální realitu a jak se jí v českém prostředí daří. Popsal i chystaný filmový projekt vycházející z války na Ukrajině. „Zajímají mě dvě linie, jedna, ta těžší, se týká deprese nebo války. Ta druhá se pak týká pohádek. A to je dobrá kombinace,“ říká na konto společné knížky s výtvarnicí Marianou Francovou Zastávky – povídačky ze zastavárny snů. Publikace byla zařazena do výběru Nejlepší knihy dětem, což je projekt, který slouží pro lepší orientaci nejen knihkupcům, ale i školám, knihovnám anebo rodičům. Jak ale Ondřej ve Vizitce prozradil, sám si sny nikterak soustředěně nezapisuje a deník si nevede. Na to má prý příliš málo sebekázně.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Giovanni Boccaccio: Dekameron. Hvězdně obsazený výběr lehkomyslných příběhů z období renesance
-
David Zábranský: O jednom zachraňování života. Radikální moudra ceděná přes roušku čte Václav Neužil
-
Zbožný Tomáš a Blíženci. Dvě povídky Jakuba Arbese
-
Jan Zábrana: Psovod Gerža. Jak se z člověka stává stvůra
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka


Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.