Já za nic nemůžu...

Tak tohle je pro mě jedna z největších moudrostí vůbec. Ke všemu, co se mi v životě děje, jsem nějak přispěla. Každá manželská hádka se sestává ze dvou viníků, dvou nevinných, dvou soudců a dvou obžalovaných.

Dohromady na to úplně stačí dva lidi. Ještě vzpomínáte, jak jsme kdysi v dětství po každém maléru pištěli: On mě naved! Nebo: Ona mě navedla! Vždycky za to mohl někdo jiný. Nepřestávám žasnout nad kuřáky, kteří ještě dnes žalují tabákové firmy za to, že mají zničené plíce, jako kdyby půl života seděli přivázaní v židli a nějaký tabákový magnát jim proti jejich vůli strkal zapálené cigarety mezi rty. Jedna americká madam se vrátila z deštivé procházky a zkusila usušit pudla v mikrovlnce. Chudák pejsek to nepřežil a madam ruče zažalovala výrobce mikrovlnek, že v návodu výslovně nevaroval, že přístroj není vhodný na sušení pudlů. A světe div se, svou při vyhrála.

Ale posmívám se hloupě. Taky mám ten všelidský sklon si myslet, že já jsem ve všem nevinně a oni mě nejdřív navedli a potom se proti mně spikli. Kdo oni? Co já vím, lidi, osud, minulý režim, tenhle režim. Člověk by si raději ukousl jazyk, než by přiznal: Jo, můžu za to taky trochu já.

Dnešní příběh se jmenuje Lichvář a tři nevěstky.

Byl jednou jeden soudce, který chtěl očistit své město od dvou největších zel, prostituce a lichvy. Biřici chytili a přivedli do soudní síně tři nevěstky a jediného lichváře.

"Víš, proč jsi tady?" zeptal se soudce první ženy. Ale ta spustila náramný křik.

"Budu si stěžovat!" povykovala na celé kolo. "Já vedu poctivý masérský salón!"

Soudce zesmutněl a řekl: "Přestaň! Tři měsíce vězení."

Potom předvolal druhou ženu. "A ty chápeš, proč jsi tady?"

Žena se ihned dala do pláče.

"Neurážejte mě, pane! Jsem umělkyně, hraji pánům na loutnu a zpívám!"

Soudce zesmutněl ještě více. "Mlč už! Také tři měsíce vězení."

Stejně se zeptal třetí ženy. Ta kývla a prostě řekla: "Jistě. Vždyť jsem nevěstka."

V tu chvíli se soudci rozjasnila tvář.

"Povstaňme," řekl, "a uctěme slovo pravdy, jež tu zaznělo. Jen soudce ví, jak je vzácná v soudní síni, a jak je vzácný člověk, který neponíží sebe ani soudce lží. Tobě, ženo, za tu pravdu dávám milost. Můžeš jít."

Žena odešla a došlo na lichváře. I jeho se soudce zeptal, zda ví, proč je tady. Ale lichvář byl člověk bystrý. Pochopil, jak velikou cenu má pravda. Široce se usmál a pak řekl: "Ovšem. Vždyť jsem nevěstka!"