Já, Simon a zápisník jednoho coming-outu
Z filmařského i marketingového hlediska je film Já, Simon novátorský krok. Režisér Greg Berlanti poprvé výrazně usazuje téma coming-outu do popředí mainstreamového filmu.
Převážně televizní režisér Greg Berlanti se tématu homosexuality výrazně věnoval už ve svém celovečerním debutu Klub zlomených srdcí. Žánr teenagerovských dramat naopak důvěrně zná ze svého televizního působení, kde se jako spolutvůrce podílel na seriálech pro převážně adolescentní publikum, jako byl Dawsonův svět, Everwood nebo aktuálně natáčený Riverdale. Knižní předloha Já, Simon tak posloužila jako cenný materiál, kombinující všechny zásadní motivy dosavadní Berlantiho tvorby. Příběhem šestnáctiletého středoškoláka Simona, flirtujícího po e-mailech s neznámým spolužákem, který si říká Blue, poprvé výrazně usazuje téma coming-outu do popředí mainstreamového filmu.
První studiový film o coming-outu
Motiv coming-outu není samozřejmě na poli queer filmů ničím objevným a příběhy odehrávající se v prostředí střední škol nevyjímaje, stačí vzpomenout na snímky jako But I'm a Cheerleader nebo Charlieho malá tajemství. Doposud vždy se ale jednalo o projekty vzniklé v nezávislé produkci a spadající převážně do kategorie indie filmů. Já, Simon je prvním případem filmu s tématem coming-outu, za jehož vznikem stojí velké studio, konkrétně 20th Century Fox a zpřístupňuje ho tak širokému diváckému spektru. Například oceňované Dej mi své jméno z loňského roku dokonale analyzovalo queer senzitivitu a nově vznikající vztah, samotnou sexuální identifikaci hlavních hrdinů však výrazněji neakcentovalo. Oproti tomu Já, Simon se zaměřuje především na hrdinovo uvědomování si vlastní sexuální odlišnosti a jeho snahu se i navzdory tomu začlenit do společnosti. Činí tak v divácky přístupné formě, kdy využívá většinu notoricky známých klišé teenagerovských filmů, které ale velmi invenčně transformuje pro potřeby příběhu o coming-outu. Film je inscenován do prostředí vypulírovaných domácností amerického předměstí, kde hlavnímu hrdinovi dělá společnost především skupina oddaných přátel a věčně chápající rodiče, v herecky přesném podání Jennifer Garnerové a Joshe Duhamela. Vše jako by bylo viděno už dříve a v jiných filmech.
Dojem neoriginality však hned v prvních minutách zažene Simonův voiceover, vtipně glosující svět okolo sebe a divákům prezentovaný skrze optiku mladého gay kluka. Simonovy představy, o tom, jak by to vypadalo, kdyby i heterosexuálové museli procházet coming-outem nebo uvědomování si vlastní sexuální orientace skrze plakát s Harry Potterem, patří k nejvtipnějším momentům snímku. Samotný proces coming-outu ale snímek nijak devalvuje, ale naopak přesně reflektuje jeho proměnlivou povahu v čase. Od prvotního popírání, přes strach z odmítnutí až po úlevu z přijetí. Samotný moment veřejného coming-outu, o kterém si vinou spolužáka nemůže Simon rozhodnout sám a jeho sexuální orientace je zveřejněna na sociálních sítích bez jeho vědomí, naopak zdůrazňuje společensko-kritický přesah snímku. Samotná výstavba děje, kdy jsou divákovi neustále předkládána vodítka pro odhalení identity Blue, je na film pro teenagery překvapivě důmyslná. Ikonické finále odehrávající se v zábavním parku na ruském kole, kde vyjde identita Blue najevo a Simonova očekávání jsou naplněna, je možná až příliš přímočaré. Na druhou stranu v prezentované vizi romantického konce pro stejnopohlavní pár a jeho plné akceptaci okolím je film příjemně osvěžující.
O důležitých tématech tou nejsrozumitelnější formou
Největší síla Já, Simon spočívá v jeho snaze mluvit o důležitých tématech, tou nejsrozumitelnější formou. Snímek je ale stále notně stylizovanou podívanou přesně dle konvencí mainstreamového filmu. Simonův zdrženlivý přístup ke coming-outu nepramení ze strachu z odmítnutí rodinou nebo přáteli ani z potenciálně fyzického, společenského či ekonomického vyloučení. Hlavní příčinou jeho vnitřního konfliktu je především obava, že se jeho bezproblémový život na předměstí pitoreskního maloměsta změní. Já, Simon je tak především dokonale vysoustruženým romantickým příběhem, který svým hrdinům klade překážek jen tak akorát, aby nakonec stihli dojít šťastnému konci. V rámci queer kinematografie se ale jedná z filmařského i marketingového hlediska o novátorský krok, kdy se do popředí zájmu dostává téma, doposud odsouvané především do prostředí nezávislého filmu.
Já, Simon / Love, Simon (USA, 2018)
Režie: Greg Berlanti
Scénář: Elizabeth Berger, Isaac Aptaker
Kamera: John Guleserian
Hudba: Rob Simonsen
Hrají: Nick Robinson, Jennifer Garner, Josh Duhamel, Alexandra Shipp ad.
110 min., distribuce: CinemArt (premiéra v ČR: 14.06.2018)
Související
-
Dej mi své jméno a nic nebude jako dřív
Největším filmovým úspěchem Itálie za několik posledních let je snímek Dej mi své jméno, vyznamenaný více než sedmi desítkami různých cen.
-
Na konci světa a v rouše beránčím
Režijní debut bývalého anglického herce Francise Lee Na konci světa je už od prvního uvedení na festivalu v Sundance cejchován označením “novodobé Zkrocené hory“.
-
Sex, drogy a samota ve filmu Plážoví povaleči
Drama z okraje newyorského Brooklynu je velice pozitivní zpráva pro budoucnost queer kinematografie.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka