Ismy po česku: Má ekumenismus smysl i pro nekřesťany?

Ekumenismus
Ekumenismus

A naopak, připomíná ekumenismus křesťanům ztracenou jednotu dávné minulosti anebo je eschatologickým úběžníkem církve? Autor Ondřej Vaculík si v další části cyklu Ismy po česku klade otázku, zda má ekumenismus význam i pro jiné lidi, než pouze pro některé křesťany hledající svou ztracenou jednotu, kterou církev kdysi pozbyla a která v dokumentu zazní jako citace starých písní z křesťanských kancionálů.

Jak se ekumenismus v našem prostředí projevuje a jaký má smysl, naznačuje příběh evangelického vikáře Jana Adalberta Tydlitáta z přelomu osmdesátých a devadesátých let 20. století. Nesnadná cesta za jednotou křesťanů, kterou svým příkladem razil tento duchovní a biblista, začíná na sklonku 70. let minulého století ve vyhnanství zapadlých venkovských far. Po převratu se společnost sice všeobecně otevírá, ale církev Jana Tydlitáta se před ním sama svobodně uzavírá...

Lepší zkušenosti s praktickým ekumenismem na venkově mají katolický farář Peter Fořt a kazatel Československé husitské církve Ervín Kukuczka: Otevřete lidem dveře a srdce, a oni vejdou.

Pořad připravil Ondřej Vaculík
Režie Alena Zemančíková
Mistr zvuku Tomáš Gsellhofer
Dramaturgie Jitka Škápíková