Ingmar Bergman: Sarabanda

Ingmar Bergman a Liv Ullmannová (natáčení televizního filmu Sarabanda, 2003)
Ingmar Bergman a Liv Ullmannová (natáčení televizního filmu Sarabanda, 2003)

Je nám líto, ale k tomuto audiu již vypršela autorská práva.


Poslední film švédského režiséra, ve kterém se ještě jednou vrací k hrdinům Scén z manželského života. V hlavních rolích Taťjana Medvecká a Ladislav Mrkvička. Premiéru ke 100. výročí narození Ingmara Bergmana poslouchejte on-line do 20. července 2018.

Když jsem režírovala film Nevěra, jednu z rolí tam měl Erland Josephson, se kterým jsme hráli mimo jiné v Bergmanových Scénách z manželského života. Během jedné pauzy jsme si z legrace natočili takovou krátkou parodii, pojmenovali jsme to Scény z manželského života po třiceti letech a předváděli jsme tam obě tehdejší postavy, jak jsou dneska senilní. Poslali jsme to Ingmarovi, protože nám to přišlo jako dobrý vtip, a Bergman byl nadšený. Říkal: „To je skvělé, to se mi líbí, rodí se mi v hlavě jeden nápad!“ Tak jsme s Erlandem zajásali, že pro nás Ingmar konečně píše komedii… A víte, co přišlo? Sarabanda! Volné pokračování Scén z manželského života, stejně depresivní jako většina ostatních Bergmanových filmů.
Liv Ullmannová o vzniku Sarabandy v rozhovoru Štěpána Kučery v roce 2010

Ve svém posledním televizním filmu Sarabanda svedl Ingmar Bergman ještě jednou dohromady Johana a Marianne, protagonisty ze Scén z manželského života. Tentokrát už ne proto, aby podstoupili vyčerpávající partnerskou bitvu jako ve snímku, který mapoval jejich rozchod. Dramatickým úběžníkem Sarabandy se stává problematický vztah Johana s jeho labilním synem Henrikem a sedmnáctiletou vnučkou Karin.

Julia Dufvenius a Borje Ahlstedt při natáčení televizního filmu Sarabanda Ingmara Bergmana (2003)

Johan svým synem pohrdá, považuje ho za životního ztroskotance, Henrik, který je na otci finančně závislý, ho na oplátku nenávidí. Oba soupeří o přízeň Henrikovy dcery Karin, která je nejzranitelnějším členem tohoto citově patologického trojúhelníku. Karin je nadějnou violoncellistkou a otec i dědeček mají odlišné představy o jejím dalším hudebním vzdělání. Když se na scéně objeví Marianne, je okamžitě zatažena do probíhajícího rodinného dramatu.

Johan, Henrik i Karin se právě dostali do zlomové životní fáze – šestaosmdesátiletý Johan je konfrontován s vlastní smrtelností, Henrik se po smrti milované ženy vyrovnává s odchodem dcery, Karin přebírá odpovědnost za svůj další život. Ani pro Marianne, která je povoláním právnička s praxí v rodinném právu, není snadné zůstat nestranným prostředníkem a pomoci najít smírné řešení.

Ingmar Bergman (natáčení televizního filmu Sarabanda, 2003)

Po formální stránce je Bergmanův scénář velmi oproštěný, tvoří ho deset dialogů zarámovaných prologem a epilogem, které obstará Marianne mluvící „do kamery“. Jakoby víc režisér nepotřeboval, aby s dokonalou plasticitou vytvořil čtyři komplikované bytosti, které hledají odpovědi na otázky, co je v životě podstatné a na čem opravdu záleží. Právě ve svých pochybách a úzkostech jsou Bergmanovy postavy dokonale věrohodné, jistě proto, že do nich autor promítá svoje vlastní prohřešky a omyly.

Ladislav Mrkvička a Taťjana Medvecká

Rozhlasová inscenace Sarabandy vzniká ke 100. výročí narození Ingmara Bergmana. Režisér Štěpán Pácl oslovil skvělé herce: Taťjanu Medveckou, Ladislava Mrkvičku, Vladimíra Javorského a Kláru Suchou. Zvukové řešení, které vzniklo ve spolupráci se skladatelem a zvukovým designérem Janem Šiklem a zvukovým mistrem Radimem Dleskem, má ambici nezůstat u prosté ilustrace jednotlivých prostředí, ale postihnout a dotvářet emocionální charakter dialogů a zpřítomnit tak přízraky, které Bergmanovy hrdiny pronásledují.

Osoby a obsazení: Johan (Ladislav Mrkvička), Marianne (Taťjana Medvecká), Henrik (Vladimír Javorský) a Karin (Klára Suchá)

Překlad: Zbyněk Černík
Hudba: Jan Šikl
Mistr zvuku: Radim Dlesk
Dramaturgie: Renata Venclová
Režie: Štěpán Pácl

Natočeno v roce 2018.