Info ART na síti
V úterní Čajovně 3. ledna vám představíme dva weby, které podle nás stojí za pozornost – internetovou televizi Artyčok.TV a informační kulturní portál jlbjlt.net.
Pokud vás zajímá současná česká výtvarná scéna, už jste na Artyčok jistě narazili. Na jedné adrese přináší videa s profily výtvarníků, ukázky videoartu a reportáže z výstav. Televize je výstupem výzkumného pracoviště při Akademii výtvarných umění v Praze, které monitoruje mladé autory současného výtvarného umění v mezinárodním kontextu.
"Projekt je jedinou ucelenou databází svého druhu v Evropě, která nabízí divákům možnost porovnávat kvalitu místních scén a nabízí efektivní pochopení různých specifik tvorby a přístupů. V širším koncepčním pojetí se Artyčok.TV vymezuje vůči obsahovým standardům plošných televizí a kalibruje konzistentní alternativu vůči střednímu proudu." Artyčok.TV
Daleko víc textu než obrazu nabízí na svém webu portál jlbjlt.net. Pokud rádi chodíte na akce s menším počtem účastníků a o to zapálenějšími organizátory, není pro vás nejspíš ani jelibojelito žádnou novinkou. Stránka funguje jako propagační nástroj právě pro „kulturu okrajového zájmu, ale nezanedbatelného významu“.
O Artyčok.TV bude v úterní Čajovně 3. ledna mluvit Vjera Borozan, zákulisí fungování jlbjlt.net přiblíží Lenka Střeláková. Pořad připravuje a moderuje Jarka Haladová.
Nejposlouchanější
Džuniči Saga: Zpověď šéfa jakuzy. Syrový pohled do srdce japonského podsvětí a fungování tamní mafie
-
Anton Pavlovič Čechov: Višňový sad. Mistrovské drama s Tatianou Dykovou v hlavní roli
-
Mario Gelardi: Zlomatka. Tesařová a Myšička v italské hře o následcích jednoho coming outu
-
Paolo Sorrentino: Tony Pagoda a jeho přátelé. Poezie, vulgarita i něha v příbězích plných nostalgie
-
Michel Houellebecq: Podvolení. Francie blízké budoucnosti a příběh o hledání víry, lásky a hranic
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
