Humanita a elegance. Nejvyšší francouzské ocenění pro současné umění je Cena Marcela Duchampa
Cena Marcela Duchampa pro současné umění existuje ve Francii od roku 2000. Uděluje ji asociace ADIAF, která se snaží o prezentaci francouzského současného umění v zahraničí.
Laureátem pro rok 2019 se v září stal Éric Baudelaire. Francouzský umělec, který se narodil v americkém Salt Lake City, jehož práce reflektuje sociální a politické události dneška. Podle vyjádření asociace ADIAF je přesným představitelem tohoto ocenění - má mezinárodní přesah a volnost v umělecké tvorbě. Zásadní ale zůstává přístup k člověku a dobrý vkus. Jinými slovy humanita a elegance.
Letos se Cena Marcela Duchampa vyhlašovala už po devatenácté. Na společné výstavě finalistů se v Centre Pompidou od poloviny října představuje německá umělkyně žijící dlouhodobě ve Francii Katincka Bock, zmiňovaný francouzsko-americký umělec Eric Baudelaire, francouzská sochařka dlouhodobě žijící v Londýně Marguerite Humeau a srbsko-francouzská dvojice umělců Ida Tursić a Wilfried Mille.
„Představuji tady film, který jsem nazval „Dramatický film“. Natočil jsem ho ve spolupráci s jeden-advaceti žáky z college ve čtvrti Saint-Denis. Pracovali jsme na něm čtyři roky,“ říká vítěz 19. ročníku Ceny Marcela Duchampa Éric Baudelaire o své instalaci. I když se považuje více za vizuálního umělce, než za dokumentaristu, jeho film byl uvedený i na letošním Mezinárodní festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě.
Francie vs. mezinárodní přesah
„Nejde jen o samotné udílení ceny. Snažíme se podporovat své nominované a prezentovat francouzské umění v zahraničí. Zastupujeme je i mimo Francii,“ vysvětluje jeden za zástupců asociace ADIAF a sběratel Claude Bonnin. Prezident ADIAF Gilles Fuchs spoluzaložil cenu v roce 2000, inspirací byla Turnerova cena. Zároveň se ale mělo jednat o ocenění ryze francouzské, i když s mezinárodním přesahem. „Uvědomujeme si rozdíly a umělecké přístupy jinde na světě. Esprit v Německu nebo v Asii je jiný. Nelze se s nimi srovnávat. Myslím, že společenský a filosofický duch je ve Francii velice důležitý. Navíc propojení s elegancí a uměleckým cítěním posouvá humanitní myšlení i vidění světa,“ popisuje Gilles Fuchs. Důležitou složkou podle něj zůstává svoboda vyjádření a umělecké kreativity. „Každá země má svou historii a svou kulturu. A historie má v sobě samozřejmě určitou evoluci. Uvědomujeme si, že to, co představovala Francie před sto lety, není to, čím je Francie dnes,“ doplňuje ho Claude Bonnin.
Pionýři současného umění
Asociace ADIAF sdružuje v současnosti 400 sběratelek a sběratelů. A to nejen ve Francii, ale i v zahraničí. „Máme mnoho mladých členů, kteří mají jiný pohled na věc. A mění se i spolupráce s kurátory a institucemi. Důvod je prozaický, ve Francii máme rádi oficiální instituce,“ vysvětluje Gilles Fuchs. ADIAF podle jeho slov sdružuje zejména umělecké amatéry. „Jejich pohled na umění je v zásadě subjektivní. I když to můžeme říct i o nejlepších kurátorech,“ dodává.
Ačkoli Francii je vlastní ohromný zájem o kulturu a historii, současné umění zůstává v minoritě a své publikum si teprve hledá. „V prostředí současného umění jsme pionýry. Zároveň si uvědomujeme, že v současném umění je hodně produkce, kterou je nutné třídit. Prostě hodně odpadu. Dobré umění, je tedy potřeba hledat,“ říká Claude Bonnin.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
