Hudba k textu i hudba v textu
„Text by měl být trochu hravý, měl by si uvědomovat, že smrtelná vážnost nemusí být vždycky na místě. Může si pomoci hrou, vtipem, komikou – nejenom situační a významovou, ale i slovní. Ale za tím vším by mělo být nějaké sdělení. Může být vážné, ale může to být i sdělení absurdity.
Sdělení chvíle, která je tak pitomá, až je nádherná. I z těchto chvil, které bychom nejraději zapomněli, se dá vytěžit zpráva, že i trapnost má na světě nějaký smysl, že tu k něčemu je a nedělá z nás nutně pitomce, ale možná nám ukazuje, kdo doopravdy jsme,“ myslí si o písňových textech literární historik, básník a textař Jakub Chrobák.
Na téma text a hudba se v Čajovně z Ostravy zamýšlí spolu s bluesmanem a frontmanem kapely Zpocený voko Jiřím Neduhou. Na přetřes přijdou písničkáři-básníci, básníci-textaři, literáti, pro jejichž texty je podstatný rytmus a jakási hudba v textu. A řeč je i o básnících, po jejichž dílech hudebníci rádi sahají – Hrabětovi, Kainarovi, Reynkovi či Skácelovi. „Hranice, kdy můžeme mluvit o zhudebněné básni a kdy o písňovém textu, je nesmírně tenká. To ale neznamená, že neexistuje. Akorát se komplikovaně vysvětluje. Kdybych měl já tu dělicí čáru určit, tak je pro mě podstatné, jestli ten text obstojí nebo neobstojí na bílém papíře. Vím, že tohle kritérium zní banálně, ale já to neumím pojmenovat jinak,“ míní Jakub Chrobák. V Čajovně o textu a hudbě samozřejmě nechybí ani muzika. Těšit se můžete třeba na songy kapel Ležérně a Vleže, Zpocený voko či Sváti Karáska s Oborohem.
Nejposlouchanější
-
Harper Lee: Jako zabít ptáčka. Tragický příběh černocha křivě obviněného ze znásilnění bílé dívky
-
S.d.Ch.: Můj vůz je před vraty. Hra o minulosti inspirovaná tragickým osudem prezidenta Háchy
-
Čtyři příběhy z cyklu Tajemno v dílech německých autorů 19. století
-
Nestřílejte na krokodýly. Miroslav Horníček a Miloš Kopecký v kabaretu plném zvířecích příběhů
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.