Zemřel Marek Kopelent. Hudba je mi básní, zjevením iracionálního světa lidské duše, řekl v Osudech

Přehrát celý seriál (5 z 5 dílů)
1. díl: Osudy Marka Kopelenta
2. díl: Osudy Marka Kopelenta
3. díl: Osudy Marka Kopelenta
4. díl: Osudy Marka Kopelenta
5. díl: Osudy Marka Kopelenta
Ve věku 90 let zemřel skladatel, klavírista, publicista a pedagog Marek Kopelent, který byl významnou osobností nejen české, ale i evropské soudobé hudby. Jeho cesta k úspěchu však nebyla bez překážek, jak před časem popsal ve vltavských Osudech. Poslechněte si je on-line.
Marek Kopelent (*1932–†2023) byl významnou osobností českého hudebního života 20. století. V roce 1950 maturoval na pražském francouzském gymnáziu a poté vystudoval skladbu na hudební fakultě AMU v Praze ve třídě Jaroslava Řídkého. V letech 1956–1971 byl redaktorem pro soudobou hudbu ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění a v Supraphonu. V 60. letech byl spjat se souborem Musica viva pragensis, který prováděl díla generačně blízkých skladatelů ovlivněných principy Nové hudby. Teno soubor v letech 1965–1973 také vedl.
Z korepetitora profesorem AMU
Kopelentovu slibně se rozvíjející skladatelskou dráhu v 60. letech přerušily komunistické čistky. Po návratu ze stipendijního pobytu v Západním Berlíně byl v roce 1971 propuštěn z nakladatelství a vyloučen ze Svazu skladatelů, což v důsledku znamenalo, že jeho skladby nebylo možné doma uvádět. Jako politicky nepohodlný získal nové místo až po několika letech jako korepetitor tanečního oddělení hudební školy v Radotíně, kde setrval 15 let. Během tohoto složitého období zkomponoval Marek Kopelent svá nejvýznamnější díla, která obvykle vznikala na objednávky ze zahraničí, aniž by skladatel měl možnost vycestovat a slyšet jejich provedení.
Čtěte také
Po listopadové revoluci v roce 1989 se stal na krátký čas hudebním expertem v Kanceláři prezidenta republiky, v éře Václava Havla. Založil také umělecké sdružení Atelier 90 a počátkem 90. let byl jmenován profesorem na HAMU v Praze, kde vychoval řadu výrazných skladatelských osobností. Za uměleckou, pedagogickou a veřejnou činnost byl v roce 2003 oceněn českou státní Cenou ministerstva kultury, německou Herderovou cenou za přispění k rozvoji evropského kulturního dědictví (2001) a v roce 1991 obdržel od francouzské vlády vyznamenání Chevalier des arts et des lettres.
Mezi skladatelova nejvýznamnější díla patří prostorové oratorium Lux mirandae sanctitatis k poctě sv. Anežky české, vokálně – orchestrální Legenda o sv. Vojtěchu, oratorium Messaggio della bonta k 100. výročí úmrtí Dona Bosca, dosud neprovedené oratorium Ona skutečně jest... na verše Vladimíra Holana a početná tvorba komorní, především vokální.
Související
-
Život ve znamení houslového umění. Osudy Ivana Štrause
Houslový virtuos a hudební pedagog Ivan Štraus se ohlíží za svým nesmírně bohatým profesním životem plným různých peripetií, zvratů, ale i šťastných návratů.
Nejposlouchanější
-
William Shakespeare: Veselé paničky windsorské. Jan Pivec jako tragikomický hrdina slavné komedie
-
Jan Weiss: Sen o tisíci patrech. Fantaskní a vizionářské sci-fi ze třicátých let
-
Petr Stančík: K smrti silné voňavky. Uťatá hlava zločince znovu promluví
-
Marcel Proust: Swannova láska. O ničivé síle lásky, žárlivosti a touhy po společenském postavení
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor


Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.