Život ve znamení houslového umění. Osudy Ivana Štrause
Poslechněte si rozhlasové vzpomínání houslového virtuosa a hudebního pedagoga Ivana Štrause. Ve vltavských Osudech se ohlíží za svým nesmírně bohatým profesním životem plným různých peripetií, zvratů, ale i šťastných návratů. Činí tak s nadhledem, laskavostí, noblesou a především s laskavým humorem sobě vlastním.
Ivan Štraus se narodil 13. února 1937 v Teplicích. Hru na housle studoval nejprve u pedagogů Zdeňka Kolářského a Norberta Kubáta na Státní konzervatoři v Praze a ve studiích poté pokračoval na Akademii múzických umění v Praze u Jaroslava Pekelského. V letech 1966–1968 navíc absolvoval stáž na Moskevské státní konzervatoři Petra Ijiče Čajkovského u Galiny Barinové. V 60. letech byl členem uměleckého souboru Laterny magiky, působil v Hudebním divadle Karlín a v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého. Mezi lety 1975–1979 byl sólistou Východočeského státního komorního orchestru Pardubice a v letech 1979–1991 sólistou Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK. Od roku 1969 byl deset let členem Českého tria, v roce 1979 se pak stal na bezmála čtvrt století primáriem Sukova kvarteta. Jako sólista vystupoval v průběhu své dlouhé a úspěšné umělecké kariéry s různými orchestry doma i v zahraničí. Ve světové premiéře interpretoval díla řady autorů – například Luboše Fišera, Klementa Slavického nebo Evžena Zámečníka. Je nositelem laureátského titulu a první ceny z mezinárodní interpretační soutěže Pražského jara v roce 1964, získal diplom na Čajkovského soutěži v Moskvě, na soutěži v Paříži se probojoval do finále, obdržel Grand Prix du Disque Charlese Crosse atd.
Co to je vlastně podstata houslí? Je to zase ten starý recept dát správný prst ve správnou chvíli na správné místo. To je jedna věc. A zadruhé – tu pravou ruku naučit mluvit. Protože tvorba tónu se skládá z rychlosti smyku, z váhy ruky a ze smýkacího místa, které obnáší zhruba pět centimetrů. A teď jde o to odhalit, co chtěl skladatel říct a pokusit se to říci takzvaně vlastními slovy. To je veškerý základ houslového umění.
Ivan Štraus
V roce 1968 Ivan Štraus vyhrál konkurz na post pedagoga hry na housle na pražské AMU, z níž ale byl v roce 1975 z politických důvodů propuštěn, a o tři roky později začal pedagogicky působit na nově založené Konzervatoři v Pardubicích. V roce 1990 se vrací na Hudební fakultu Akademie múzických umění v Praze, je jmenován profesorem a po sedm let zastává funkci proděkana pro zahraniční záležitosti. Kromě toho vede mistrovské třídy v různých zemích světa a je členem porot řady národních a mezinárodních houslových soutěží. V posledních letech se věnuje také mladým adeptům houslového umění v Liberci.
Ivana Štrause známe jako vynikajícího sólistu i komorního hráče, pedagoga, interpreta a zastánce skladeb soudobých autorů, ale také jako velkého popularizátora hudby. Jen pro Československý a posléze Český rozhlas připravil desítky pořadů, zmiňme především oblíbené Posluchárny, ve kterých posluchačům pravidelně přibližoval různé zajímavé skladby. Pravidelně již řadu let přispívá ale také například do Hudebních rozhledů, časopisu Harmonie a do dalších periodik.
O své životní a tvůrčí cestě Ivan Štraus s laskavým humorem vypráví v deseti pokračováních vltavských Osudů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
