Hudba jako pastva pro oči. Skladby Paganiniho, Berlioze, Dvořáka, Schumanna a dalších komentuje Lukáš Hurník
Jiří Bělohlávek říkal, že lidé poslouchají očima. Pečlivě dbal na to, aby publikum v sále mělo vedle sluchového vjemu také pozitivní vizuální zážitek.
Třeba by si jistě všiml toho, že skrz porozhrnutý závěs jsou z hlediště vidět v zákulisí odložené štafle. Vizuální a sluchové podněty spolupracují na našem zážitku a rozhodují i o úspěchu umělce. Speciálně v dnešní multimediální době se umělci či umělkyni vyplatí upozornit na své umění třeba nějakým výrazným outfitem, který ho či ji odliší od záplavy nových talentů, které se na scéně objevují.
Čtěte také
Ani poslech hudby z rozhlasového vysílání není z tohoto fenoménu vyjmut. U mnohých posluchačů, ač sedí doma se sluchátky na uších se zavřenýma očima, vyvolává hudba vizuální představy. Jejich vnitřní zrak jim nabízí přírodní obrazy, které napomáhají jejich relaxaci. Říká se tomu asociativní poslech. Vnímání struktury skladby tu jde trochu stranou, ale i tak hudba plní užitečnou roli.
U spousty hudby je už při jejím vzniku jasné, že bude spolupracovat s obrazem. Je to hudba scénická, filmová, ale i hudba baletní a operní. Programní hudba zase hudba umí líčit rozsáhlé dramatické scény, třeba výstup skupiny horolezců na alpský vrcholek, nebo vzpouru košťat, zaplavujících vodou světnici čarodějova učně. A i když hudba zrovna nic nelíčí, umí být prostě sama o sobě fotogenická. To třeba, když se na scéně objeví některý z královských nástrojů, jako je harfa nebo varhany.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Psí voják Filip Topol. Portrét hudebníka, básníka a sebevraha životem
-
Richard Brautigan: V melounovém cukru. Psychedelický román, který uchvátil generaci hippies
-
Případy Sherlocka Holmese, otce Browna, slečny Marplové a dalších anglických detektivů
-
Mario Vargas Llosa: Krásné oči, ohyzdné obrazy. Zničující kritika navždy změní námořníkův život
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor


Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.