Houston Person a Ron Carter: Kumpáni

Jednaosmdesátiletý Houston Person ve svém tenorsaxofonovém stylu propojuje vřelost Bena Webstera i smyslnost Stanleyho Turrentina a odkaz svých předchůdců dále rozvíjí. K tomu okruhu pochopitelně patří i tenorsaxofonisté Eddie „Lockjaw“ Davis, Illinois Jacquet nebo Gene Ammons – všichni s dravčím spárem mužného saxofonového soundu. V Personově rozsáhlé diskografii se zkrátka nespletete. Většina nahrávek včetně live záznamů je pozoruhodná.

Devětasedmdesátiletý kontrabasista Ron Carter patří léta k prominentním jazzmanům, kteří figurují v encyklopedii Who’s Who. V roce 1966 vystoupil s bubeníkem Albertem Heathem ve druhé části koncertu rakouského klasického klavíristy Friedricha Guldy ve Dvořákově síni Rudolfina. Po Beethovenových sonátách zde Gulda už Cartera jen pokorně doprovázel, zatímco Heath metličkami vířil v polyrytmech jako motýl (na moment zachycený v zaklopených dlaních) svými křídly. Nejznámější je ovšem Carter jako člen bájné rytmiky Milese Davise s Tony Williamsem a Herbiem Hancockem.