Hosté

Jako umělec se zabývá reinterpretací místa a rád využívá technologie „z jiného světa“; mluvit o kořenech fascinace jedničkami a nulami ale považuje za příliš intimní.

To, že je někdo pokrokový v rámci architektury, ještě neznamená, že je pokrokový v rámci hodnot. I tak lze vnímat snímek Matěje Chlupáčka Úsvit. 

Už když jako malý kluk ve městě Brčko ostatním předčítal H. Ch. Andersena, věděl, že jeho budoucnost je ve veřejném vystupování. V Mostaru vystudoval herectví.

Jak souvisí pomeranč s přátelstvím? Proč je nejlepší pomoc ta, která člověka vede k soběstačnosti? Hana Strejčková kombinuje fyzično s tématy se sociálním přesahem.

Pomník mistra Jana Husa, Mariánský sloup. Po pražském Staroměstském náměstí chodily dějiny, a právě „Staromák“ je tématem dokumentu autorky Bronislavy Janečkové.

Když slyší hrát housle a cimbál, cítí se jako doma. Zvažovala, že bude učit ve školce, nakonec ale převládla touha stát na pódiu; jistotu na něm získala až před dvěma lety.

Když jí bylo pět, maminka jí dala na krasobruslení. Tam si jí ale vyhlédl taneční pedagog a ona se začala věnovat baletu. Toužila stát se primabalerínou.

„Občas se mi zdá, že svět zešílel. Na malbu potřebujete vnitřní klid a plnou koncentraci, což je v dnešních souvislostech těžká věc“, říká výtvarník.

Improvizace ji lákala už v době studií na Taneční fakultě pražské HAMU. Tehdy, na začátku 90. let, ale na oboru choreografie nebyla „na pořadu dne“.

Větvičky, kořeny, brouci, vážky či hadi. I jimi zabydluje své rozměrné grafické práce letošní laureát ceny Vladimíra Boudníka.