Hosté

Sedmnáct let studoval film teoreticky i prakticky, pak se vrhnul na instalatérský kurz. „Kdyby mě někdo nutil dělat filmy tak, jak nechci, mám šanci věnovat se řemeslu.”

„Úkolem naší generace je divadlo opustit,“ míní šestatřicetiletý divadelní režisér David Šiktanc. S Kristýnou Frankovou ve Vizitce otevřeně mluví o pocitu vyhoření.

Spisovatelka a výtvarnice Markéta Baňková je asi první Češkou, která studia na vysoké škole zakončila prací založenou na internetu.

Za dřinu na revitalizaci pivovaru v Lobči získali architekti Prouzovi cenu federace Europa Nostra. Nyní by rádi k životu „vrátili“ vilu od architekta Hypšmana.

Vojtěch Říha dostal v New Yorku nedávno cenu za „celoživotní tvorbu pro typografy do pětatřiceti let“, jeho písmolijna Superior Type je totiž celosvětový pojem.

„Když si sednu před prázdný počítač, nic se neděje. Baví mě až dialog s provokativními partnery,“ říká režisér Tomáš Klein. Za takového partnera považuje i Jáchyma Topola.

Haruna Honcoop se narodila v Praze, má japonského otce a sinologii vystudovala proto, že ji nevzali na japanologii. V dospívání hltala artové filmy v kině Ponrepo.

Petr Vodička vyrostl ve stínu dukovanských věží, jako dítě žil chvíli na Dálném východě. Studoval jadernou fyziku i humanitní vědy, ale vždycky si přál být umělcem.

Když ostatní fotografové z důvodu přechodu na digitál prodávali staré vybavení, Honza Sakař všechno od nich odkupoval. Dnes fotí 130 let starým aparátem.

Málokdo toho ví o loutkovém divadle tolik, co Michal Drtina. S loutkami se setkal poprvé na střední škole, občasnému hraní se věnuje podstatnou část svého života.