Herman Charles Bosman: Ve stínu whithaaku a Věštec. Půvabné humoresky jihoafrického Marka Twaina

Herman Charles Bosman (1905–1951) je nejvýznamnějším povídkářem Jihoafrické republiky. V jeho textech se objevují afrikánské typy a rozpory afrikánské společnosti v 1. polovině 20. století. Jeho velkým vzorem byl Mark Twain, Bosman dovede jako jeho americký předchůdce nahlédnout soužití ras s humorem.

Jím zobrazovaní Afrikánci jsou potomci holandských, francouzských a německých přistěhovalců v Jižní Africe. Jsou tak nazýváni až od skončení Búrských válek, které vedli na přelomu 19. a 20. století proti Velké Británii (či spíše ona proti nim) – do té doby se jim říkalo Búrové.

Čtěte také

Masajské čtvrtky a Ježíšova sekyra. Střet kultur v povídkách Ivy Pekárkové

H. Ch. Bosman se narodil poblíž Kapského města v afrikánské rodině. Vyrůstal stejnou měrou mezi Afrikánci, jako mezi Angličany. Po ukončení studií se stal učitelem v distriktu Groot-Mariko v afrikánské škole. V roce 1926 v jeho životě došlo na návštěvě u rodičů k osudové události: v hádce zabil nevlastního bratra. Byl odsouzen k smrti, trest mu byl časem zmírněn na 10 let těžkých prací. Po odpykání trestu založil vlastní tiskovou společnost a stal se součástí johannesburské literární scény.

Po 2. světové válce, během níž pracoval jako reportér, naléhavě upozorňoval a protestoval proti tomu, jak se v Johannesburgu zachází s identitou města a jeho kulturním odkazem, jak se bourají stará divadla, kavárny, hospody, obchody a bary, které jsou spojené s obdobím, kdy byl Johannesburg „zlatokopeckým táborem“. Mizející atmosféru města najdeme v Bosmanových prózách.

V roce 1951 H. Ch. Bosman zemřel. Na jeho náhrobku stojí slovo „spisovatel“ v afrikánštině i v angličtině.