Herečka, hraběnka, múza Josefina Čermáková. Byla první osudovou láskou Antonína Dvořáka?

31. květen 2025

Josefina Čermáková – jméno, které v druhé půli 19. století znala celá Praha! Populární umělkyně začala svou divadelní dráhu velmi brzy a ke škodě českého divadla ji také velmi brzy ukončila. Dnes si její jméno vybaví především posluchači klasické hudby.

Krásná, talentovaná a šarmantní dcera pražského zlatníka vystoupila na jevišti Prozatímního divadla − tedy na tehdejší první české scéně − v pouhých patnácti letech a její debut s uznáním uvítal i přísný kritik Jan Neruda.

„V té sladké moci očí tvých…“

Herectví se půvabná Josefina učila u slavné divadelní heroiny Elišky Peškové a jejím učitelem hudby byl Antonín Dvořák, tehdy ovšem zcela neznámý hráč na violu orchestru Prozatímního divadla. Pověst, jen velmi křehce podložená, poněkud tajemná, romantická a tím zajímavější, praví, že Dvořák se do své žačky zamiloval a smutek z neopětované lásky vyjádřil cyklem písní „Cypřiše“.

„Kéž duch můj sám…“

Do životního příběhu Josefiny Čermákové poté vstupuje vlastenecky a umělecky orientovaný český šlechtic Václav Robert Kounic, za něhož se po pětileté známosti provdala. Antonín Dvořák najde svou, tentokrát šťastnou lásku v osobě Josefininy mladší sestry Anny.

Jak se kariéra Josefiny Čermákové vyvíjela? Proč skončila tak brzy? A jak se vlastně všichni protagonisté této historie sešli v inspirativním a radostném společenství na Vysoké u Příbrami, kde je dnes Památník Antonína Dvořáka? Herečku, hraběnku a múzu Josefinu Čermákovou představí ředitel památníku Vojtěch Poláček a samozřejmě také dobová svědectví a vzpomínky.

autor: kon
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.