Chůzí trávil několik hodin denně a vyhýbal se civilizaci. Už v roce 1861 kolem sebe Henry David Thoreau spatřoval problémy, se kterými se potýkáme i dnes: lidé upřednostňují pohodlí a vzdalují se přírodě. Esej Chůze amerického spisovatele a filozofa 19. století můžete chápat jako společenskou kritiku i jako cestu ke spiritualitě. Společně s kapitolou Samota z knihy Walden aneb Život v lesích poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.
Henry David Thoreau (1817–1862) byl americký filozof, esejista, moralista a básník. V březnu 1845 začal žít samotářský život. Počal si stavět chatku na pozemku vlastněném Ralphem Waldo Emersonem, svým dlouholetým přítelem. Do oné chatky (která jej stála přesně 28 dolarů a dvanáct a půl centu) se symbolicky nastěhoval 4. července 1845 (na americký Den nezávislosti). Od tohoto data se táhnou dva roky a dva měsíce nezávislého života, které Thoreau strávil u jezera Walden.
Americký spisovatel a filozof Henry David Thoreau chtěl své čtenáře inspirovat k obdivování přírody, jednoduchosti a skromnosti. Mnozí si jeho odkaz vyložili po svém.
Toto životní období později Thoreau popsal ve stejnojmenném díle Walden (1854). Během svého pobytu u Waldenu byl při jedné ze svých cest do města zatčen pro daňový dluh. Thoreau totiž vědomě odmítl finančně podporovat stát, který vede bezdůvodnou válku a toleruje otrokářství, a neplatil tzv. daň z hlavy. Ve vězení strávil pouze jednu noc a jeho čin tehdy nevzbudil žádný větší společenský ohlas, ale na jeho základě sepsal Thoreau významný esej Odpor vůči vládě, jenž teprve po jeho smrti získal název Občanská neposlušnost.
Tento esej později významně ovlivnil bojovníky za lidská práva, jako byli např. Mahátma Gándhí nebo Martin Luther King. Thoreau se snažil obrodit osobnost návratem k přírodě. V osamoceném životě v lese viděl prostředek spásy před působením civilizace, k níž měl složitý postoj. Zásadně ji neodmítal, zejména ne kulturu (sám byl velmi vzdělaný a miloval klasická díla antiky, Číny, anglické písemnictví.) Viděl však, že civilizace připravuje člověka o důležitější hodnoty, než které dává, a že sama je zneužívána proti lidem, a ti ji zneužívají na úkor opravdových hodnot ke zbytečnostem a rozmařilosti.
Účinkuje: Pavel Soukup
Překlad: Zdeněk Franta a Andrea Poláčková
Připravila: Ilona Janská
Režie: Josef Melč
Natočeno v roce 1999.
Přeložil a účinkuje: Josef Červinka
Připravila a uvádí: Dagmar Oravová
Natočeno v roce 2002.
Karin Lednická, spisovatelka
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
