Harfeník
Letos uplyne 350 let od narození posledního z irských bardů Turlougha O’Carolana. Jeho dílo a dobrodružný život připomene Michal Hromek. Premiéru poslouchejte online do 23. května 2020.
Na letošní rok připadá třistapadesátileté výročí narození hudebníka, jehož poangličtělé jméno u nás v Čechách možná připomene spíš oblíbený irský likér než jednu z nejvýznamnějších postav irské hudební historie.
Jak slepý k harfě přišel
Turlough O’Carolan, jehož jméno v psané podobě v irské gaelštině vypadá takto: Toirdhealbhach Ó Cearbhalláin (a jehož výslovnost je pro nás podobně strašidelná), se narodil v roce 1670 ve východoirském hrabství Meath do rodiny kováře.
V osmnácti letech v důsledku prodělaných neštovic oslepl, ale díky laskavosti a zájmu majitelky panství, na němž žil a pracoval, mu bylo během dvouleté rekonvalescence umožněno naučit se základům hry na harfu. Tento nástroj měl a má v Irsku výjimečné postavení (je i součástí irského národního znaku), ale právě v Carolanově době z několika důvodů procházela hra na harfu krizí. Ta nedlouho po jeho smrti v roce 1738 vyvrcholila a nástroj na několik desetiletí prakticky umlkl. Carolan se tak stal jedním z posledních harfenických bardů, kteří křižovali zelený ostrov a skládali dedikační melodie pro své patrony.
Harfa na ústupu
Důvodů pro pokles zájmu o harfu bylo několik. Zvláště v předcházejících desetiletích nástroj, coby symbol irské nezávislosti, vzbuzoval nevoli anglických okupantů, a když toto nejtvrdší pronásledování irských harfeníků pominulo, začal se měnit hudební vkus, který byl stále více ovlivňován z kontinentu přicházející hudbou pozdního baroka a nastupujícího klasicismu. Stylovým a technickým nárokům této hudby starobylá diatonicky laděná harfa těžko mohla vyhovět.
Carolan se však díky své invenci, ale také schopnosti eklekticky spojovat staré motivy s prvky italské barokní melodiky, prosadil natolik, že jeho melodie se staly součástí irské lidové hudby a zároveň o něm věděli i jeho současníci z řad hudebních profesionálů. Jednu z jeho melodií dokonce upravil samotný Ludwig van Beethoven. Na Carolana ovšem také v Irsku nedala zapomenout jeho rázovitá osobnost a často až anekdotické příběhy, které odrážejí jeho bohatýrský životní styl.
Spolu s rozvojem zájmu o předklasickou hudbu a souběžnou snahou o její co možná nejvěrnější interpretaci, se v polovině dvacátého století se probudil zájem i o Carolanovy melodie. Ty se ovšem dochovaly jen velmi zlomkovitě a většinou jen v podobě, v jaké je do současnosti přenesli irští lidoví fidleři, flétnisté a dudáci. Carolanova témata se tak stávají jakousi zásobárnou motivů, které zpracovávají a využívají i hudebníci, kteří se nevěnují přednostně tzv. autentické interpretaci staré hudby.
Související
-
Česká filharmonie zahrála pro nemocnice bojující s koronavirem. Podívejte se na video
Česká filharmonie uspořádala benefiční koncert pro pražské a brněnské nemocnice, jejichž lékaři a zdravotní sestry pečují o pacienty s vážným průběhem nemoci COVID-19.
-
MusiCafé s Alešem Opekarem: Soar pro koru Seckou Keity a harfu Catrin Finch
Hudebna Aleše Opekara představí ukázky unikátní spolupráce dvou hudebníků na dva podobné nástroje pocházející ze vzájemně vzdálených lokalit.
-
Jana Boušková: „Hudba je potřebná pro náš rozvoj“
Harfový talent století. Jediná česká laureátka nejprestižnějších harfových soutěží světa. Žádaná sólistka světových pódií. Tvář předního světového výrobce harf Lyon...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.