Hanácká rovina Marka Trizuljaka
Listování rukopisy básní výtvarníka, skláře a fotografa původem ze Slovenska, trvale usazeného v Seničce u Litovle. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.
Zem, kterou kultivujeme po staletí. Tak vnímá ornici hanácké roviny, mne prsť mezi prsty a cítí z ní úrodu. Narodil se roku 1953 v Bratislavě, v patnácti odešel na sklářskou školu v Železném Brodě a poté na pražskou AVU, kde potkal svou budoucí manželku, s níž posléze odchází bydlet, žít a tvořit na grunt po jejích prarodičích. Je to chalupa v Seničce u Litovle, ve vsi o pár číslech na úpatí Drahanské vrchoviny. Za zády les a před očima zemědělský kraj.
„Fascinuje mě, jak může být i zdánlivá rovina rozmanitá. Koukám na Svatý Kopeček v dáli, se žlutavou bazilikou a hlavou mi běží mé verše,“ říká Marek Trizuljak. To jeho poezii je tento příspěvek věnován. Výtvarník, co verše bytostně miluje a zásadně je nepublikuje. Píše v češtině i ve slovenštině. Bude listovat svými rukopisy a recitovat nám z nich. Třeba i tuto reflexi…
Domov (noc v aute)
kĺžu svetlá
cestami
v diaľke blesky
tavia oblohu
už dávno tmavú
a jej kvapky
tlčú do skla
bezhlavo
ako olovo
vravíš že musí
prísť noc
aby sme videli hviezdy
a v tichu vieš
že sú aj noci bez hviezd
aby sme raz zahliadli toho
kto je viac než ony
dnes ešte svietia mi
na pár krokov
no raz
možno
nezasvitne ani blesk
a predsa
už tak blízko je
dom mierny
vrúcny
žiarivý
dom nesmierny
Marek Trizuljak
Připravil a režii má: Michal Bureš
Natočeno v Českém rozhlase Olomouc.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.