Grizzly Bear - Veckatimest

Vzpomeňte si na polovinu devadesátých let a na to, když parta kamarádů, co spolu zkoušela právě v té čtvrti v jedné tělocvičně, opanovala hip hopovou scénu. Jeden den se ještě potkávali mezi kozami, švédskými bednami a stohy žíněnek a o chvíli později se potkávali znova na vrcholcích hitparád. Roots, Mos Def, Erykah Badu... teď zase už několik let všude narážíte na MGMT, TV on the Radio, Dirty Projectors, YYY´s, Grizzly Bear s nimi spřažené Department of Eagles a desítky dalších.

Už dávno nejsou underground. Vždyť Karen O má vlastní módní návrhářku, která jí shání popřípadě štupuje ty nejzajímavější mrkváče, křiváky a tenisky. A jestli mají tyto kapely něco společné, kromě původu, tak je to to, že se poslední dobou posouvají k popu čím dál tím víc. A někomu to sluší a někomu míň. I Grizzly Bear jsou teď o něco hodnější než dřív. Tahle kapela, která jako jedna z mála na Warpu sice má sequencery a samplery ale skoro je nepoužívá, se proměnila na své třetí desce v už skoro čistokrevný akusticko vokální kvartet. To, že občas pustí nějaký šum pozpátku, vem čert. Hlavní jsou španělky piáno, smyčce a souhra čtyř hlasů. Posloucháte to a v prvotním závalu tím vším čistým hudebním půvabem si říkáte, jak je to fajn, že se Edward Droste vykašlal na filmy a radši hraje na kytaru a piáno. Lehce se dojímáte a zaháníte v hlavě ty škaredé hlasy, které říkají, "Ježiš, tohle zní skoro jako Illustratosphere a tohle jako Coldplay, jen je to o fous vkusnější," A ty hlasy vám pomáhá umlčet trio skladeb Southern Point, Two Weeks a Foreground, protože ty jsou vskutku tak půvabné, že se vám do nich vůbec nechce rýpat.

Jenže to jsou tři písně z dvanácti a u toho zbytku si nemohu pomoct a i přim druhém a třetím poslechu se ptám, proč tuhle kapelu veškerá kritika tak zbožňuje. Už teď je jasné, že Veckatimest nedostane od světového tisku o nic míň hvězd a puntíků než Yellow House a Horn Of Plenty. A přitom mají docela normální texty, ne špatné, ale do kamene je nikdo tesat nebude. Zpívají stejnými fistulemi jako všichni antifolkaři vůkol, písně skládají zručně ale to je tak všechno.

Silných momentů, kdy vám zamrazí je na desce sice hned několik, ale obklopuje je spousta docela obyčejné a nikoli neslýchané hudby. Skladba Cheerleader boky nerozhoupe a Dory nevžene slzy do očí.

Jenže pak se to stane, najednou se přistihnete jak už několik minut koukáte do prázdna, posloucháte tu na první pohledn nenápadnou hudbu, a těšíte se na každý další trilek a mollový akord. Usmíváte se a je vám tak nějak divně po těle. Když si to uvědomíte kouzlo je pryč, ale chvíli tady bylo a vy víte, že tohle každá kapela nedokáže.

Vy kdo třeba milujete Fleet Foxes to budete mít možná jinak. Mimochodem ti zrovna tuhle desku vychvalují kde mohou. Budete jí pokládat za hitovou úžasnou nahrávku, jasného kandidáta na desku roku. Vy, citlivé snivé povahy, se budete těmi zvukově úspornými hobojovými pláněmi prohánět s nadšením a samozřejmostí. Přiznávámm, že patřím mezi ty, kterým to plačtivé nu-kotlíkářské kňourání už občas příliš leze na nervy, takže si třetí Grizzly Bear neužiju zcela a pokaždé. Ale vy to můžete mít jinak. A i kdyby ne, tak věřte, že to občasné zapomenutí se a byť i chvilkové podlehnutí jejich kouzlu stojí za to.

Grizzly Bear Myspace Grizzly Bear - Two Weeks video (HD)

Pokud toho chcete vědět víc poslouchejte Čajovnu ve čtvrtek 4.6. 2009 od 19:00 nebo Radio Wave (wave.cz), kde po celý týden (1. 6. - 7. 6.) bude na Veckatimest zaostřeno coby na desku týdne.