Chladná Elka, Dřevěné mosty, Andílek strážný a další povídky Kazimierze Orłośe

Polský prozaik Kazimierz Orłoś (1935) je mistr všednodenních příběhů. Debutoval v roce 1961 povídkovým souborem Mezi břehy. Po vydání románu Nádherné doupě musel opustit své místo v Polském rozhlasu a jeho dílo se ocitlo na indexu. Působil jako redaktor nezávislého čtvrtletníku Zápis a do roku 1989 publikoval své novější práce pouze v zahraničí.

Česky vyšly dva soubory Orłośových povídek – Smrt cikánského krále (2004) a Děvče ze zápraží (2019) v překladu Jiřího Červenky.

Mužova samota, Schůzka v říjnu

Dvě krátké povídky spojuje motiv čekání a osamělost obou hlavních postav. V první čeká rozvedený otec na svého syna. Doufá ve vřelé shledání, ale jejich setkání tone v rozpacích.

V druhé povídce čeká muž v parku na svou lásku z mládí. Před lety si dali slib, že se tento den na tomto místě sejdou. On nezapomněl. A co ona?

Chladná Elka

Povídka vypráví příběhy obyčejných Poláků, kteří se snaží vyrovnat s nástupem komunistického režimu. Zachycuje den lidí, jejichž hlavní starostí je sehnat peníze na alkohol. V povídce ze souboru krátkých próz Smrt cikánského krále autor podává realistický obraz Polska ve 20. století.

Dřevěné mosty

Ústředním tématem povídky (ze stejnojmenné sbírky Dřevěné mosty vydané v Krakově roku 2001) je vzpomínka: jednoduchý příběh je podáván s velkou citlivostí, s důrazem na zachycení nálady, dojmu, atmosféry přírody i právě se odehrávajících zážitků a setkání.

Andílek strážný

Skupinka teenagerů se schází v parku, kde zabíjejí svůj volný čas hovorem, popichováním i sdílením drobných výtržnických zážitků. Bolek a jeho kamarád přezdívaný Andílek pocházejí z odlišného prostředí, což se nenápadně promítá do jejich vzájemné dynamiky. S příchodem Stovy a Anety přibývá ironie, nadsázky i lehké provokace a nakonec se všichni přesouvají na hřbitov, ve snaze ozvláštnit si program společného podvečera.

Posilnění v podobě alkoholu mění zdánlivě bezstarostné setkání v napětí mezi jednotlivými členy skupiny a postupně odhaluje hranice toho, co je ještě hra a co už ne. Povídka zachycuje jedno obyčejné setkání povrchních přátel, v němž se mísí nuda, potřeba zábavy i nejistota dospívání.

Válečný kříž

Na sklonku života se otec, válečný veterán, vydává doprovázen svým synem na slavnostní předávání vyznamenání Červeného kříže za účast v boji proti nacistickému Německu. Prošel válkou, Varšavským povstáním i poválečnými lety, kdy se hrdinství mnohdy měnilo v podezření. Nyní má být za své zásluhy spolu se svými druhy konečně oceněn.

Jenže doba je podivná. Venku panuje výjimečný stav, rozhovory se odposlouchávají a ti, kdož kdysi zatýkali, dnes rozdávají medaile. Synovo vyprávění o přípravách na tento slavnostní okamžik postupně odkrývá otcovy vzpomínky na hrůzy války, které ostře kontrastují s jeho současnou vírou v komunistický režim, podpořenou všudypřítomnou propagandou.

Čím více se syn snaží otci otevřít oči, tím víc naráží na zeď otcových vzpomínek, hrdosti a přesvědčení, že si vyznamenání právem zaslouží – bez ohledu na to, kdo mu jej předává. Lze cenu za zásluhy oddělit od těch, kdo ji udělují?