Gottfried Benn, nihilista
Gottfried Benn se narodil roku 1886 v rodině evangelického faráře. Dětství prožil v malé vesnici, čítající 300 obyvatel, studoval nejprve filozofii a teologii, poté medicínu a stal se lékařem na vojenské Akademii císaře Viléma. Pětidílný básnický portrét autora, který toužil po návratu před dobu rozumu připravil Jiří Stromšík.
Jako lékař provinčních pluků však dlouho nezůstal v aktivní službě. Při náročném šestihodinovém cvalu na koni v terénu se Bennovi uvolnila ledvina a byl suspendován. Odjel do USA, pomáhal při léčbě vážně nemocných, očkoval proti epidemickým nemocem. Připomeňme, že lékaři během 1. světové války především amputovali zanícené končetiny, rány dutiny břišní, bojovali primitivními prostředky proti otravě, plísním, zánětům, hnisavým abscesům, a to vše v zákopech. Benn léčil nejhrůznější případy. Po válce se věnoval patologii a v Berlíně pracoval jako odborný lékař kožních a pohlavních chorob.
Gottfried Benn prožil fatální milostný vztah s Elsou Lasker-Schülerovou, o sedmnáct let starší básnířkou židovského původu. Tragédií této dvojice byla obtížnost německo-židovského soužití v předvečer nástupu nacismu, ke kterému se Benn přiklonil. Elsa musela Německo opustit. Ani jedno z jeho tří manželství nebylo šťastné.
První sbírkou Morgue a jiné básně se přihlásil k expresionismu. Jeho sbírky překypující naturalistickými popisy, hnusem a beznadějí byly z mravních důvodů zakázány. Ovšem výtisky se tajně prodávaly dál a byly čteny.Gottfried Benn nesouhlasil se zmechanizováním a intelektualizováním života, odmítal představu člověka jako duchovní myslící a cítící bytosti. Jako lékař viděl zvířecí, přirozené pudy a instinkty v člověku. Vysmíval se všem, kteří falešně idealizovali erotiku. Tento pohled na člověka jako na zvíře sleduje i jeho básnický jazyk: nejvíce užívaná jsou slova krev a mozek. V roce 1933 se na krátko přiklonil k ideologii nacismu. A i když bylo jeho dílo znovu v 50. letech 20. století čtenáři objeveno a doceněno, Benn již vnitřně rezignoval. Zemřel roku 1956 na rakovinu. V německé poezii představuje protipól svého generačního souputníka, Bertolta Brechta.
Z překladů Radka Malého, Ludvíka Kundery a vlastních připravil Jiří Stromšík. V režii Jaroslava Kodeše účinkují Alena Zemančíková, Ivan Řezáč a Boris Blahak.
Nejposlouchanější
-
Josef Váchal: Krvavý román. Temná krása literární krutosti
-
Karel Čapek: Krakatit. Román o výbušninách a snění, o lidských vášních a bohu
-
Casanova, Don Juan a spol. Povídky o dobyvatelích ženských budoárů
-
William Shakespeare: Veselé paničky windsorské. Jan Pivec jako tragikomický hrdina slavné komedie
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.