The Glitch Mob interview

The Glitch Mob nejsou introvertní dědici přístupu “do it your self” či lo-fi, ale sebejistí zástupci scény, která dospívala s počítačovými programy a prorostla s hudebními technologiemi tak organicky, že akustické nástroje pro ně neznamenají víc než záznam zvukové vlny na touchpadu. Pokud v jejich tvorbě zaslechnete třeba housle nebo citár, překvapivě zapadnou do masivní elektronické vlny. Sousloví digitální symfonie tady nezní přehnaně. Rozhovor s členy The Glitch Mob pro Čajovnu připravila Lenka Morávková alias Knoflenka. Ve zkrácené zvukové verzi pořadu přednáší překlady odpovědí Václav Vraný (Edit), Aleš Opekar (Boreta) a Jiří Starý (Ooah). A zde si můžete přečíst původní nezkrácenou verzi rozhovoru:

Na konci října 2011, v době koncertu The Glitch Mob v Praze, začínali producenti plánovat nové album a měli za sebou tři kreativní týdny v kalifornské poušti. Můžete nám o tom zážitku povědět víc? Edit: Joshua Tree je magické místo uprostřed pouště v Kalifornii s výjimečnou energií. Potřebovali jsme prostě už na chvíli pryč z Los Angeles, dostal jiný kreativní mód. Takže jsme si pronajali takový bláznivý umělecký dům uprostřed pouště. To místo nás hodně inspirovalo a začali jsme tam pracovat na novém albu. Ooah: Část pobytu jsme strávili v poušti, část hudební tvorbou. V podstatě se tam ani nic jiného dělat nedalo – jen komponovat, jíst... Boreta: Náš denní režim byl dost rutinní. Každé ráno jsme vstali, nasnídali se a skládali hudbu až do odpoledne, pak jsme si udělali nějaký výlet v poušti a zase skládali až do noci. Edit: Myslím, že jde o další krok, ke kterému směrujeme. Zatím to jsou pouze skeče, takže je dost těžké k tomu něco říct. Ale myslím, že naši fanoušci určitě poznají, že jsme to my. Je to podle mě další vývojová fáze, do které se právě dostáváme. Boreta: Album by mělo vyjít někdy na začátku roku 2012.

Do Evropy jste přijeli z Los Angeles, z tavícího kotle americké elektronické scény. Jak vypadá tamější scéna právě teď? Edit: Je to velmi pulsující hudební scéna. Tolik rozdílné hudby, děje se tam spousta skvělých věcí, právě teď je to hodně kreativní místo. Ať už to jsou skupiny jako The Lowen Theory, Flying Lotus, vydavatelství Brainfeeder, Beats World. Nebo ať je to dubstep, indie rock, punk rock, hiphop. Děje se toho tam opravdu dost, v dance music, elektru. Boreta: V posledních letech to vypadá jako velký hudební revival. V LA je cítit, že se toho děje hodně najednou – neustále se objevují noví umělci. Edit: Spousta hudebníků se tam stěhuje. Boreta: Jo, spousta. Je to velmi praktické – všichni se kamarádíme, pracujeme dohromady... Je to prostě vzkvétající, kreativní prostředí.

Vaše koncerty mají reputaci masivního zážitku živé elektroniky. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že během koncertu v Berlíně to vypadalo spíš jako na punkové akci – skákající davy, vlny fanoušků se vylévali na ulici a na zemi se válely rozbité brýle a ztracené mobily... Je tohle nálada, které chcete na koncertech dosáhnout? Boreta: Zaměřujeme se hlavně na elektronickou hudbu a přitom rádi hrajeme koncerty s energii rockových kapel. Rockovou hudbu milujeme a vyrostli jsme na ní – např. na kapelách jako Rage Against The Machine a podobně. Pro nás je zajímavé postavit to do kontrastu a dostat ze sebe při hraní podobnou energii jako při rockové show - pouze s tím rozdílem, že jde o elektroniku. Ve výsledku je to jakési propojení těchto dvou světů. Ooah: Nemyslím si, že bychom nějak záměrně pracovali na tom, co mají fanoušci během našich koncertů na turné prožívat – můžou tancovat, stát, cokoliv je napadne. Na našich koncertech jsme hodně energičtí a chceme, aby to lidé pocítili a reagovali.

Vaše publikum se poslední dobou hodně rozšiřuje a rozhodně vám vrací spoustu energie zpět. Jak se vy sami cítíte při koncertech během turné? Není to už pro vás rutina? Boreta: Je to jako seskok s padákem. Vyjít na pódium je hodně adrenalinový zážitek, jako extrémní sport. Je to vlastně celkem šílený pocit hrát před tisíci lidma a předvádět show. Edit: Před seskokem z padáku jsem byl pěkně nervózní, vystrašený k smrti. Ale rozhodně se necítím být vystrašený z koncertování. Boreta: Stále jsme hodně vzrušení, ale neřekl bych, že jsme vyloženě nervózní. Edit: A pravděpodobnost, že během koncertu umřeme, je taky rozhodně menší...

Co takhle posloucháte během turné? Oaah: The Weeknd, Trick... Boreta: Jo, hodně Weeknd, Philla Collinse. Jo vážně. Edit: Jo, on miluje Philla Colinse. Boreta: Někdy mi to musí přepnout. Edit: Reggae, ve státech posloucháme hodně reggae na turné.

Na americkém turné s sebou vozíte specifický podiový design – je to taková novomediální technologická show. Jak moc je pro vás osobně vizuální presentace důležitá? Boreta: Náši podiovou show jsme do Evropy nepřivezli, máme ji v Americe. Všechno jsme navrhli tak, abychom nabídli jiný přístup k hudbě a hudba samotná se stala vizuální. Lidem to dodává další stimulaci. Zároveň to pomáhá vytvořit hudební svět, který se stává jakýmsi prostředím, do kterého se lidé mohou ponořit a vydat se na hudební cestu. Je to trochu jako divadlo, hodně to pomáhá.

Na vizuální formě vašeho turné jste pracovali s hodně významných umělcem z oblasti stage designu - Martinem Phillipsem. Ten vytvořil i 3D pyramidu pro Daft Punk nebo krychli pro Deadmau5. Jak probíhala vaše spolupráce? Edit, Borata: Bylo to báječné, on je opravdový genius. Pracovat s ním pro nás byla skutečná čest. Edit: Vpodstatě hodně využil našeho vybavení, které jsme už měli. Měli jsme nějaká LED světla a on je přetvořil v něco nového, co pomohlo publiku vnořit se do světa The Glitch Mob. Podle nás odvedl skvělou práci. Edit: Máme s sebou i provazochodkyni, jmenuje se Salkie a je neuvěřitelná. Co se týká naší podivé show, využíváme futuristické HTML kódování a struktury, které jsou synchronizované s hudbou a LED stěnou za námi, která má negativní prostor. Řekl bych, že naše show má hodně jedinečný a zároveň minimalistický vzhled. Na youtube najdete hodně videí.

Vypadá to, že jste velcí technologičtí nadšenci. Například kromě hudebních nástrojů během koncertu používáte Lemur kontrolery, které se naživo nevidí často. Zajímalo by mě, proč jste si ze všech digitálních nástrojů na trhu vybrali právě tenhle? Boreta: Je to v podstatě dotyková obrazovka. Teď už se ani nevyrábí, takže si ji jen tak nekoupíte. Nejdůležitější na tomhle ovládači pro nás je, že můžeme ukázat publiku, co přesně v danou chvíli na pódiu děláme. Proto máme taky dotykovou plochu natočenou směrem do publika. Navrhli jsme si i vlastní ovládací rozhraní, takže všechno, co při koncertě vidíte, jsme si naprogramovali sami. Lemur nám umožnuje přizpůsobit všechno našemu specifickému přístupu k hraní. Ani to v postatě není tak obtížné. Obrazovka je navíc prosvětlená, takže publikum může jasně vidět, že tam nahoře opravdu živě hrajeme. To je pro nás nejdůležitější.

Technologie evidentně hodně ovlivňuje vaši produkci, je to tak? Edit: Ano, určitě. Myslím, že vývoj technologie je jednoduše úžasný a upřímně nebýt toho, nemohli bychom vystupovat tak, jak vystupujeme. Většina naší práce je spjata s technologií a v podstatě i fakt, že děláme elektronickou kapelu vychází ze současných technologických možností dostupného softwaru a hardwaru. Boreta: To je pravda. Před takovými šesti lety bychom rozhodně nemohli dělat to, co děláme dnes. Edit: V podstatě ani před třemi ne. Jsme opravdu velcí technologičtí nadšenci, hýčkáme si ji, milujeme ji. Když dojde na software, hardware a bláznivé hudební hračky, proměníme se v totální blázny.

Během vašeho koncertu v ulicích San Francisca se ozývá komentář: “Tady nejsou žádní muzikanti, jenom technici vytvářející hluk.” Kde jste vy? Edit: My se rozhodně považujeme za hudebníky. Rozdíl je v tom, že naším nástrojem není kytara ani basa, ale celé hudební studio. To je naše cesta sebevyjádření. Rozhodně jsme hudebníci.

Vaše skladby si vybrala skupina performerů Fighting Gravity v populární show America Got Talent. Pro některé vaše fanoušky, kteří vás dosud považují za skupinu vycházející z elektronického undergroundu, to mohlo být dost matoucí a komentují to i v diskuzích na internetu. Jak se k tomu stavíte vy? Edit: Máme za to, že neexistuje rozdělení na undergroundovou nebo mainstreamovou hudbu. V okamžiku, kdy dáš svoji hudbu na internet, přestáváš být undegroundový hudebník. A upřímně to, co vytvářeli Fighting Gravity v televizní show považuji za extrémně kreativní, jedinečné a zajímavé. Byla to pocta, že si vybrali naši hudbu pro své vystoupení v celostátní televizi. Jsme jejich velkými fanoušky. Osobně jsem nic takového nikdy předtím, než jsem viděl tuhle skupinu vystupovat, neviděl. Je to opravdu jedinečné, kloubouk dolů.

Hudba The Glitch Mob byla také často použita k reklamám. Jak moc jste vybíraví ohledně produktů, které vaše hudba propaguje? Edit: Víš, já si myslím, že filmy jako Kapitán Amerika, kamery Go Pro a další produkty, které naše hudba propaguje v televizi, jsou podle nás v pohodě. Všechny videohry také – já osobně hraju hodně videoher. Takže to není tak, že bychom se někde ukazovali a propagovali pánský deodorant. Jsou to produkty, o kterých si myslíme, že jsou zajímavé a jde o dobrou fúzi mezi naší hudbou a jejím dalším využitím. Boreta: Je to v podstatě tak, že chceme, aby se naše hudba dostala k co nejvíce lidem. Nesnažíme se nějak zaměřovat na určitou kulturní demografii nebo specifickou cílovou skupinu v USA. Jen chceme shromáždit co možná nejvíce lidí. Pokud to jediné, co je nutné udělat, je použít naši hudbu v reklamě, tak je to pro nás v pořádku. Ooah: Žádní politici, žádný McDonalds. Ale kreativní futuristické produkty – videohry, filmy, trailery – to je zábavní průmysl.

Vypadá to, že jste hodně zaneprázdnění projektem The Glitch Mob – EP, videoklip, turné po USA a evropské turné, další album naspadnutí. Každý z vás je ovšem uznávaným sólovým producentem - kolik času v současnosti věnujete svým sólovým projektům? Edit: Právě teď vůbec žádný. Boreta: Máme label Glass Air, kde vydáváme hudbu pod hlavičkou Glith Mob, ale také jako sóloví producenti. Právě jsem tam vydal album svého bočního projektu. Není to právě teď naše priorita, ale určitě během roku vyjde víc věcí.

Na počátku vaší kariéry jste byli čtyři – tím čtvrtým byl producent Kraddy. Pár vašich českých fanoušků zajímá, co se s ním stalo? Jste stále v kontaktu? Edit: No, znáš to. Každý z nás jsme měli rozdílnou tvůrčí vizi a myslím, že to je poznat vzhledem k hudbě, kterou vydáváme my a on. Je to prostě jiné. Ale určitě jsme na něj hrdí, rozhodně si vede dobře.

Slyšeli jste třeba jeho nové album Anthems of the Hero? Edit a Boreta: Upřímně ne, ještě jsme neměli čas. Ale určitě bude dobré. Boreta: Ale víš, my se všichni cítíme jít jedním směrem a on chtěl jít jiným. Takže nedávalo smysl dát zůstávat dohromady. Je to jako ve vztazích, když se prostě neshodnete a rozejdete se.

Zato vy působíte jako jedno tělo, jedna duše, jeden názor. Jak popravdě vypadá spolupráce tří silných hudebních osobností? Boreta: Jako u většiny lidí – někdy se shodneme a jindy ne. Většinou ale fungujeme jako sehraná jednotka. Jen málokdy se stává, že se neshodneme. Máme silnou společnou vizi. Edit: A i když si neshodneme, jsme hodně dobří v argumentování a vycházíme si vstříc směrem ke společné shodě. Boreta: Nemusíme se vždycky shodnout, ale někde uvnitř jsme prostě štastní, že můžeme dělat tahle rozhodnutí a že každé ráno můžeme vstát a dělat hudbu. To je hodně silný pocit a taky zábava.

Existuje vůbec něco, co na sobě vzájemně nemůžete vystát? Boreta (Edit a Oooah záporně kroutí hlavami): Všichni jsme byli kamarádi dávno předtím, než jsme společně začali dělat hudbu. A to hodně dlouho. A teprve potom jsme začali dělat společně hudbu. Vpodstatě jsme spíš byli kamarádi, kteří shodou náhod začali dělat společně hudbu. Nemyslím si, že by kdokoliv znás aktivně neměl rád něco na tom druhém.

Na závěr bych se chtěla zmínit o vašem videoklipu ke skladbě We Can Make The World Stop. Říkám si, jestli pro vás má tenhle klip osobně nějaké skryté sdělení. Na mě působí jako spirituální samurajský rituál. Boreta: To je zatím nejlepší popis, co jsem slyšel. Každopádně ten videoklip nebyl náš nápad. Dali jsme skladbu do ruky jednomu z našich nejlepších kamarádů a zeptali se ho, co v ní vidí. A on přišel s nápadem udělat gangsterku zarámovanou v takové psychedelické spirituální realitě. Podle nás to byl skvělý nápad, byli jsme z toho nadšení. Taková dobrá smyčka mezi klasickou gangsterkou a spirituální psychedelickou stránkou světa, která nás zajímá. Většinou pracujeme s tímhle kamarádem - Bemo, který je režisérem i tohoto klipu. Edit: Jo, ale to co si říkala dost sedí. Určitě to v sobě má hodně z přechodových rituálů. Boreta: Pro nás je hudba hodně spirituální záležitost. Moc o tom veřejně nemluvíme, radši necháme lidi, ať o tom přemýšlejí sami. To samé s tímhle videem – někteří lidé si řeknou, že to je spirituální samuraj a někteří něco jiného. A to je v pořádku.

Je pravda, že před koncertem meditujete? Všichni: Jo. Boreta: Ano, děláme si krátkou meditaci. Hudba je pro nás spirituální záležitost. Edit: Jo, je to náš rituál. Boreta: Koncertování pro nás znamená to samé, co pro jiné lidi chodit do kostela.

Lenka Morávková