Giuseppe Verdi: La traviata

(…) Lisette Oropesa všechny vrstvy partu Violetty umocňuje třpytivým vibratem, které připomíná Angelu Gheorghiu, a z bohatství výrazu je zřejmé, jak má tuto roli zažitou z mnoha inscenací včetně Metropolitní opery, madridské Královské opery, londýnské Covent Garden nebo veronské Arény. (…) I když mexicko-americký tenorista René Barbera také patří k vyhlášeným představitelům prvooborových rolí italského belcanta vedle svěží plasticity sopránu Lisette Oropesy jakoby dával na odiv hlavně objem svého hlasu a až veristickou expresivitu. Jeho Alfred zní zatěžkaně, bez dynamických nuancí, často s tvrdě nasazovanými nástupy. (…) Ani výkony sólistů v menších rolích, ani výkon sboru drážďanské saské opery nepovyšují nahrávku Traviaty s dirigentem Danielem Orenem v té silné konkurenci jiných záznamů k nějaké mimořádnosti. Ale je jistě dobře, že Pentatone zachytil tuto fázi pěveckého vývoje Lisette Oropesy v roli, která v současné době patří mezi její profilové. (…)