Gilgameš. Dramatická starověká epopej s Otakarem Brouskem starším v hlavní roli

Stáří eposu se datuje do konce třetího tisíciletí př. n. l. v podobě ústně tradovaných, předávaných zpěvů. Později byl epos zaznamenán písemnou formou v sumerštině a následně rozšířen v různých verzích. V starobabylónském období dostaly zpěvy jednotnou kompozici. Dnešní podoba eposu o Gilgamešovi sestává z mnoha fragmentů z různých míst a vývojových etap. Překladem a úpravami eposu docházelo k různým změnám, proto se mohou jednotlivé verze výrazně lišit.

Vzpoura proti bohům, přitakání životu

Gilgameš, jakýsi pravzor Prometea, je symbolem síly a rozmachu lidského ducha jeho vzpoura proti bohům má rovněž symbolický význam. Vládce města Uruk dosáhne velkých vítězství, pozná sílu přátelství, které ho spojí s mužem z divočiny, lovcem jménem Enkidu. Bohové však rozhodnou, že protiváhou za získané úspěchy vydobyté i na úkor nesmrtelných, musí jeden z přátel zemřít. Enkidu je stižený bolestivou nemocí a umírá, Gilgameš pro přítele truchlí a uvědomuje si vlastní smrtelnost. Vydá se hledat tajemství věčného života. Cestou se dozvídá o svém předku Utanapištimovi, který přežil potopu a ví, jak dosáhnout nesmrtelnosti. Utanapištim po jistém váhání pomůže Gilgamešovi najít rostlinu přinášející věčný život, ale na cestě zpátky Gilgameše o rostlinu připraví úskočný had. Hrdina se tak musí smířit s lidskou konečností.

Dramatizace Alexandra Zachovala je volným dotvořením fragmentárních pozůstatků eposu. Akcentuje především hrdinovu vzpouru proti všemocným bohům a závěrečný návrat do lidského společenství a přitakání životu.