Gertruda a Claudius

7. září 2004

Drama královského páru ze slavné Shakespearovy tragédie Hamlet zaujalo předního amerického spisovatele a básníka Johna Updika natolik, že jej literárně anticipoval, a tím vlastně "dopsal" z opačného konce. Autor - u nás známý nejen romány Králíku utíkej!, Kentaur nebo zfilmovaným dílem Čarodějky z Eastwicku, ale i soubory povídek a básní - se ve své tvorbě rád zaměřuje na vztah muže a ženy, k čemuž mu příběh z raných dánských dějin poskytl neobyčejně vhodnou příležitost.

Shakespeare nám Hamletovými ústy zafixoval obraz krvesmilné královské dvojice Gertrudy a Claudia, spěchající sňatkem zahladit svou těžkou vinu. Jejich příběhem se zabývá už dávná latinská legenda sepsaná klerikem Saxo Grammatikem koncem 12. století a zařazená do díla Gesta Danorum; z ní si Updike vypůjčil jména svých protagonistů v první části románu. Pro druhou využil jejich obměn z volného Saxova přepracování, tištěného v Paříži roku 1576 a později přeloženého do angličtiny. Ve třetí části jsou už uvedena nám známá jména ze Shakespearovy hry vzniklé z tzv. Ur-Hamleta, poskytnutého koncem 16. století herecké společnosti Služebníků lorda komořího, jejímž členem geniální dramatik byl. V románu se setkáváme na hradě Elsinoru s jutskou princeznou Geruthou a jejím otcem králem Rorikem; jsme svědky vynuceného sňatku s Horvendilem, jehož bratr Feng, trávící většinu života v rytířském exilu v jižní Evropě, později nemile zasáhne do královnina spořádaného života. Dějem procházejí i další shakespearovské postavy - lord komoří Corambus (později Polonius) se svými dětmi Ofelií a Laertem, a samozřejmě Hamlet, tehdy ještě většinou nepřítomný, neboť se "učí na jihu pochybovat". Poklidná počáteční hladina příběhu se začíná čeřit událostmi, jež gradují až k tragickému vyústění, jak je známe ze Shakespeara.

Gertruda a Claudius

Na mistrně napsané knize, vydané v nakladatelství Paseka, je vidět, že ji autor psal s gustem. Zvláště dvěma dobovým záležitostem věnuje neobyčejnou péči a rozepisuje je do všech podrobností. Je to jednak vyprávění o Byzanci z pozice námezdného rytíře Fenga, který se sám ztotožnil se světem východních Římanů, oddělujících hlas svědomí od náboženství. Tou druhou je scéna z královské komory dravců. Updike nejenže podrobně informuje o ptácích používaných při honech a lovu, o jejich ochočení, krmení a chovu, ale využívá komory jako dějiště klíčového psychologického nátlaku k uchvácení královny. Psychice všech postav románu jako nezbytnému atributu moderní tvorby a její snahy dobrat se podstaty je vůbec věnována neobyčejná pozornost. Autor dává průchod své fantazii a navazuje na narážky v Shakespearově dramatu, aby jeho geniální bohatost a taje předešel a ozřejmil vlastním, neméně atraktivním způsobem. Dovídáme se o příčinách Ofeliiny psychické lability a kořenech pošetilých ambicí jejího slídivého otce, proč musel zemřít král Hamlet, jak se královna snažila dobýt vlastního syna, jaké byly pohnutky jejího osudového vztahu a jaké snahy vedly jejího svůdce získat spolu s ní i korunu. Úsporný, ale ne suchý styl vyprávění navozuje atmosféru dobové kroniky a svou jednoduchostí dobře koresponduje s přímočarým jednáním postav románu, aniž by je zbavoval barvitosti a individuality. Nacházíme tu pasáže z provensálské poezie i temperamentní dialogy osobitě napsaných milostných scén.

Updikovo dílo v překladu Jiřího Hanuše přečteme jedním dechem. Je pozoruhodným obohacením nesmrtelného Shakespearova dramatu a dozajista se na něj mohou těšit nejen čtenáři historické literatury.

Recenze Karly Ladwigové

Literární matiné je pořad, který na svých vlnách vysílá ČRo České Budějovice. Internetovou podobu celého pořadu najdete zde.

autor: Hana Krejčová
Spustit audio