FruFru aneb Brno z Třebíče

Původně osmičlenná kapela FruFru se od té doby propracovala mezi špičku domácího alternativního rocku - dokládá to i její nové album ...až přiletí tučňák.

FruFru ve své tvorbě navazují - nejen hudebně, ale i sdělením a celkovým výrazem - na tradici brněnské alternativní scény 80. let, jíž byl Bartoš koneckonců součástí. Prvně na sebe upozornil v roli vokalisty Pluta, jedné z nástupnických formací legendárního Dunaje. A právě Fajtovu Plutu se nyní FruFru blíží nejvíc - hutným zvukem s důrazem na rytmiku či vynalézavými kytarovými rify, proplétajícími se většinou nových nahrávek.

FruFru|foto: Michaela Hasíková

V Brně se vždy dbalo na texty a ani v tom se Bartošova kapela od svých předchůdců neliší. Zatímco na prvních dvou albech se soustředila na poezii Ginsberga, Trakla, ale i na renesanční anonymní texty či na verše svého frontmana, nové písně vznikly takřka výhradně zhudebněním expresivních básní slavonického řezbáře Kryštofa Ewančeho, které se s mnohovrstevnatou, stylově rozevlátou muzikou skvěle doplňují.

Album obsahuje i lyričtější místa. Nejméně tři z desíti skladeb dávají vzpomenout na křehké duety, kterými Bartoš s hostující Ivou Bittovou ozdobili debut Pluta - šlo o hravé víceznačné Flageolety nebo až klasicky vystavěnou baladu Pro Johanku. Uhrančivosti zmíněných písní se zvolna přibližují ty kousky nového alba FruFru, v nichž se ženských rolí zhostily zpívající cellistka Dorota Barová z jedinečného dua dnes již evropského formátu Tara Fuki či nepřehlédnutelná hvězda zlínské kapely Maraca i brněnského HaDivadla, zpěvačka, houslistka a herečka Gabriela Vermelho. Pocitu kontinuity napomáhá v některých z melancholičtějších písní i důvěrně známá trumpeta Františka Kučery, dávného spolupracovníka Bittové.

Až naprší a uschne - chcete-li, "až přiletí tučňák" - budeme moci písním FruFru naslouchat z rádií. Do té doby nezbývá než se spokojit s cédéčkem od Indies Scope Records.