Francois-René de Chateaubriand: Paměti ze záhrobí

Chateaubriand patří mezi největší francouzské moderní prozaiky, je významným preromantikem, předjímá řadu rysů typických pro pozdější francouzský romantismus. Jeho ohlas a vliv je nesmírný, autor patří k základním hodnotám evropské kultury.

Autobiografické Paměti ze záhrobí (1848–1850) jsou posledním jeho dílem. Začal je psát roku 1803, rozsáhlé dílo (přes 4 000 stran rukopisu) zahrnuje podstatnou část jeho života. Během psaní se text čím dál více měnil v jakýsi esej o autorovi samém. Autor jde po stopách vlastního prožitého času, snaží se postihnout vše, ale nezastírá, že s uplývajícím časem o všechno postupně přichází.

Chateaubriandův vztah k okolnímu světu je nesouhlasný, polemický, je obezřetný především ve vztahu k mocným panovníkům, je obhájcem svobody tisku. Čteme vzpomínky člověka, který dlouho žil a byl přímým účastníkem vzrušeného dobového dění (jako literát, jako politik a diplomat), byl svědkem zániku jednoho a vznikání nového světa. Jeho paměti čteme po letech i kvůli jejich vysoké literární kvalitě: mnohé stránky této rozsáhlé knihy patří nejen do historické, ale i krásné literatury.