Legendy Julia Zeyera, Selmy Lagerlöfové, Václava Renče a dalších autorů

Julius Zeyer: Legenda pražská

„Sláva a umění jsou mým jediným bohem,“ říká hrdinka Legendy pražské, jedné z částí prozaického triptychu s názvem Tři legendy o krucifixu. Co všechno je možné obětovat pro naplnění ambicí? Důstojnost, svědomí, svůj život? Nebo i životy jiných? Zeyer vypráví nadčasový příběh o krutosti, ctižádosti a marnivé touze.

Český básník, prozaik, dramatik, přední představitel lumírovské generace Julius Zeyer, narozený 26. dubna 1841, pocházel z pražské měšťanské rodiny, ve které se mísil francouzský a židovský původ. Jeho rodným jazykem však byla němčina. Studoval německou reálku, poté techniku v Praze. Studia nedokončil, rozhodl se pro soukromé studium jazyků a literatury.

V mládí cestoval po celé Evropě. Poté, co odmítl otcovo přání vést rodinný dřevařský závod, odcestoval do Ruska, kde působil jako vychovatel ve šlechtických rodinách. Mezi jeho méně známé aktivity patřila sběratelská činnost, ovlivněná celoživotním zájmem o mystiku.

Do svých literárních děl obsazoval hrdiny schopné velkých citů, milujících svobodu a bojujících proti zlu. K nejoceňovanějším dílům patří romány Jan Maria Plojhar a Dům U tonoucí hvězdy, cyklus básní psaný blankversem Karolínská epopeja či slavné drama Radúz a Mahulena, natrvalo spojené s kongeniální hudbou Josefa Suka. Julius Zeyer zemřel 29. ledna 1901 v Praze.

Julius Zeyer: Samko Pták

Noční temnotu rozzáří ptačí hlas, který však ptákům nepatří. Temnou nocí jde Samko Pták a z úst mu zní zpěv slavíkův. Julius Zeyer ve své povídce popisuje stinnou stránku lidské povahy, zákoutí, kde není pochopení pro odlišnost, tam, kde setmělo se, tma se nese krajinou, ale kostelní hodiny odbíjejí poledne.

Mladý Samko se vrací do svého rodného kraje, ze kterého byl v dětství surově odveden. Jeho dům byl zapálen, je sirotkem a není v kraji vítán. Nic mu nepatří, zbyla mu však nezlomná víra v Krista. Nepoznán a odmítnut plaše krouží vesnicí. U lidí ho čeká jen posměch a opovržení, a tak je opouští s vírou, že snad i on může nalézt svůj ráj.

Selma Lagerlöfová: V chrámu

Vyprávění o tom, jak se dvanáctiletý Ježíš ztratil v Jeruzalémě rodičům, a ti ho pak nalezli v chrámu, jak „sedí mezi učiteli, naslouchá a dává jim otázky,“ známe z evangelia sv. Lukáše. Selma Lagerlöfová však ve svých legendách o Kristu vypráví tuto epizodu po svém.

Švédský Värmland je kraj bohatý na nejrůznější pověsti, pohádky, legendy, lidové písně. V jedné z nich se zpívá, že i kdyby se člověk dostal do země zaslíbené, vždy se sem rád vrátí. Právě zde se roku 1858 narodila budoucí slavná spisovatelka, nositelka Nobelovy ceny za literaturu Selma Lagerlöfová. Pověsti a legendy, kterými byl její rodný kraj opředen, se později staly hlavním literárním zdrojem její tvorby.

Za vrcholné dílo Selmy Lagerlöfové je označována její prvotina – sága Gesta Berling, silně romantický, zidealizovaný příběh zběhlého kněze. Z dalších děl jmenujme ještě alespoň Poklad pana Arna, Liljenkronův domov, trilogii Löwensköldův prsten, Charlota Löwensköldová, Anna Svärdová nebo svého času velmi populární knihu pro mládež Podivuhodná cesta Nilse Holgerssona Švédskem, která je originálním průvodcem po historii a zeměpise Švédska. Cesta do Palestiny inspirovala Lagerlöfovou mj. k napsání románu Jeruzalém a také k souboru apokryfních evangelních příběhů, které vyšly roku 1915 v knize Legendy o Kristu.

Václav Renč: Legenda o lotru Dismasovi

Příběh z biblických časů. Narozením Ježíše Krista se obrátí směr života mladého pasáka ovcí Dismase, který se z nuzného života dostává do prostředí plného dostatku. Jeho zdrojem je ovšem loupení, zabíjení a ničení. Až v posledních chvílích svého bytí, kdy je ukřižován spolu s Ježíšem Kristem, si uvědomuje (a možná se s tím i smiřuje), kým se stal a proč.

Vyprávěním se prolínají dva pohledy na život a víru, jeden představován starým pastýřem a druhý Dismasovým otcem. Starý pastýř věří v příchod spasitele, který pomůže změnit rozložení světa, kdy chudí budou povýšeni. Zatímco Dismasův otec už ztratil víru v lidstvo či spasitele – myslí si, že život je nespravedlivý a spásu kážou pouze ti, kteří mají dost. A právě tyto náhledy se prolínají Dismasovým životem a ovlivňují jeho další kroky.

Český básník, dramatik a překladatel Václav Renč (1911–1973) patří k významným představitelům české katolické literatury. Jeho víra a aktivity v katolické společnosti vedly v 50. letech k jeho zatčení a odsouzení ve vykonstruovaném procesu s tzv. Zelenou internacionálou. Z vězení byl na počátku 60. let propuštěn, ale rehabilitován v plném rozsahu byl až po své smrti.

Émile Gebhart: Jidášova poslední noc

Příběh Jidáše Iškariotského a jeho zrady. Povídka vyšla poprvé v roce 1898 v knize Au Son de Cloches (Za zvuku zvonů). „Dobře jsem učinil, mé jméno bude tak slavné jako Ježíšovo!“ raduje se Jidáš jen několik chvil poté, co zradil svého přítele a prodal jeho život za pár stříbrných. Nevnímá, neslyší a je ponořen do mámivého snění. Jenže se rozednívá a Jidáš s úlekem zjišťuje, že jeho zrada jen tak nezmizí s přicházejícím dnem, jak si původně myslel. Jeho zavrženíhodný skutek už ho bude provázet všude, kam vkročí.

Émile Gebhart se narodil ve francouzském Nancy v roce 1839. Věnoval se literární kritice, vlastní autorské tvorbě, a působil také na univerzitách v Nancy a na Sorbonně v Paříži. Jeho díla byla ovlivněna antikou a italskou renesancí. V roce 1904 se stal členem Francouzské akademie. Zemřel v roce 1908.

Gustavo Adolfo Bécquer: Ukřižovaný Kristus s lebkou

Stará toledská legenda zpracovaná španělským básníkem. Kastilská šlechta se sjíždí do Toleda, je předvečer války s Maury. Zítra se vydává král Kastilie na válečnou výpravu proti nepřátelům křesťanské víry. Rytíři, heroldi, zbrojnoši, pážata, ti všichni se tu sešli, aby zítra sešikováni vyrazili na zteč. Před zdmi paláce i v něm, za řinčení zbroje, skřípotu pilníků a dusotu koňských kopyt se ozývají výkřiky veselí, s hudbou se prolíná bujarý smích.

V tom ruchu se bortí přátelství dvou rytířů, kteří se dvoří stejné dámě. Ta je rozmařile poštvává proti sobě. Kdo zasáhne, kdo zakročí a vytáhne je z nesnází? Bude to snad král, či sám všemohoucí Pán? Oba sokové se ocitají před obrazem spasitele přibitého na kříži, s lebkou u jeho paty.