Fráňa Šrámek: Oklamal

Příslušník anarchistické generace, básník, prozaik a dramatik Fráňa Šrámek žil v letech 1877–1952. Už jako mladý se stal příslušníkem skupiny kolem S. K. Neumanna a aktivně působil v anarchistickém hnutí: redigoval Časopis Práce (1905–1906), přispíval do Nového kultu, Rudých květů, Ženského obzoru aj. Roku 1905 byl krátce vězněn za účast na studentských protimonarchistických akcích.

Výročí 100 let republiky na Vltavě: Dvě rozhlasové hry, vyhlášení nejlepších uměleckých děl a přímý přenos koncertu

• Upravit

Po krátké spolupráci s Neumannovým Červnem se sblížil s okruhem kolem Karla Čapka. Tvořil mimo literární hnutí, od poloviny 30. let se prakticky odmlčel, za okupace se zcela uzavřel v pražském bytě.

Šrámkova próza má rysy prózy psané básníkem: je nasycena obraznými pojmenováními, sugestivní citovou atmosférou; hojně se v ní uplatňuje náznak, nápověď. Současně ale přijímá vliv naturalismu a expresionismu. První povídky – Sláva života (1903),  Ejhle člověk...! (1904), Kameni, srdce a oblaka (1906) aj., soubor Prvních jedenadvacet (1928) – tvořily zčásti paralelu k anarchistické poezii. Postavy vyděděnců, lidí výlučných, asociálně nezakotvených, v nich zakoušely střet představy o plném životě s konvenční morálkou či sociální determinací.

Dnes volíme povídku Oklamal ze sbírky Klavír a housle, která vyšla v roce 1920.