Festival KIOSK: Kritické a aktivistické umění může zlepšovat svět

The Touch of the Open
The Touch of the Open
0:00
/
0:00

Po jiném a novém divákovi se letošní ročník festivalu slovenského současného divadla a tance KIOSK v Žilině zaměřil na diváka zapáleného. Důvod? V polovině května shořel jedinečný sál kulturního centra Stanica – Žilina Záriečie nazvaný S2, tradiční srdce festivalu. Absence tohoto prostoru ovlivnila letošní ročník, a to jak dramaturgicky, tak dalším vykročením festivalu směrem do samotného města Žilina.

Stanicu Žilina-Záriečie najdete na železniční trati z roku 1899, po které stále jezdí lokální vlak do města Rajec. V roce 2003 ji občanské sdružení Truc Sphérique proměnilo v progresivní, mladé, nezávislé kulturní centrum a o šest let později rozšířilo kapacitu stanice stavbou alternativní divadelní budovy z hlíny, slaměných balíků a přepravek od piva. A právě tato, v českém a slovenském prostředí jedinečná stavba, lehla v noci z 18. na 19. května, popelem. Stalo se to dva a půl měsíce před zahájením letošního ročníku festivalu KIOSK, jehož původní téma zodpovědnost umělce vůči společnosti se změnilo v téma vyhoření.

„Od tématu vyhoření samotné budovy jako něčeho fascinujícího a ničivého jsme se dostali až k psychice a ezoterickým tématům. Nebyl by to svět umění, kdyby se téma nesnažil reflektovat z různých stran. Vyhořením myslíme ničivý akt, ale také duševní stav, se kterým se řada lidí, nejen umělců, zaobírá,“ říká jeden z dramaturgů festivalu Martin Krištof, podle kterého KIOSK představuje především kritické a aktivistické umění, které vnímá jako nástroj ke zlepšování světa.

Tropical Escape

Hledání nových žánrů, forem a směrů

Na slovenské divadelní scéně má festival KIOSK svou jasnou pozici a význam. „Byl to první festival, který dal větší prostor nezávislému scénickému umění na Slovensku, obzvlášť současnému tanci. Byl první, který se rozhodl hledat nové žánry, formy a směry a zároveň vytvořil platformu pro setkávání tvůrců, odborné veřejnosti a diváků,“ říká divadelní a taneční publicistka a členka kulturního spolku MLOKi (mladí o kultúre inak) Katarína Cvečková. Kriticky dodává, že téma vyhoření postrádala především v doprovodném programu, který nabízel prostor pro vlastní reflexi. „Ať už ve smyslu samotného vyhoření sálu S2 nebo vyhoření v metaforickém významu,“ říká.

The Touch of the Open

V pořadí již dvanáctý ročník festivalu zahájila performance The Touch of the Open Jara Viňarského v prostoru původního sálu S2. První den se představil také choreograf Yuri Korec, který před deseti lety vytvořil s rakouskou choreografkou Helene Weinzierl představení Habibi problem. V Žilině představil jeho novou verzi. „Myšlenka této inscenace řeší lidská práva a práva LGBT komunity, následnou diskusi jsme směřovali k tématu možností angažovaného divadla. Otázky LGBT komunity jsou teď na Slovensku velmi aktuální, politici se k nim vyjadřují dost radikálně,“ vysvětluje Yuri Korec.

Vrcholem letošního ročníku bylo představení Tropical Escape, za které duo performerů Csaba Molnár a Márcio Kerber Canabarro získalo maďarskou Labanovou cenou za choreografii. Diváky pozvali do bizarního ráje, dali nahlédnout podstatu své kreativity. Bez omezení, bez autocenzury. „Pro mě je tohle naše rouhání se všem náhodným asociacím naší kreativity stejně hodnotné jako něco dokonale promyšleného. Na druhou stranu, přednáška, která navazuje na taneční část, je jakýmsi popisem toho, co se na jevišti právě odehrálo. Ale jde ještě dál, protože mluvíme o tom, co to znamená být queer,“ říká Csaba Molnár.

Komunitní festival se otvírá

Význam festivalu KIOSK nespočívá jen v tematickém a obsahovém objevování nového divadla a společenských problémů, ale také ve zkoumání divadelních i okrajových forem, a v off programové nabídce diskusí nebo workshopů. Důležitou rovinou je propojování aktivit festivalu s městem Žilina, jeho životem, obyvateli a veřejným prostorem. Právě toto vykročení směrem ven, mimo bezpečné hranice komunitního festivalu, je pro KIOSK výzvou i nutností. „Pro vývoj festivalu je dobré, aby se otvíral. Od počátku měl spíše komunitní charakter, stále byl uzavřený především v prostoru Stanice Žilina-Záriečie. Otevření směrem do města Žilina mu může pomoci najít nové diváky,“ dodává publicistka Katarína Cvečková.