Federico García Lorca: Pláňka

Španělský básník Federico García Lorca napsal několik dramatických děl, do nichž zakomponoval folklorní prvky ze své rodné Andalusie. Taková je i jeho básnická tragédie Pláňka, v níž vypráví příběh ženy marně toužící po dítěti. Hra byla napsána v roce 1934 a patří do Lorkova vrcholného tvůrčího období, stejně jako známější Krvavá svatba nebo o dva roky mladší Dům Bernardy Albové.

Lorca měl s divadlem i praktickou zkušenost. Vedl studentský soubor La Barracca. Jezdil s ním především po španělském venkově a v repertoáru dominovala domácí divadelní klasika. Jaký význam přisuzoval divadlu, dokládají jeho slova:

Divadlo je jedním z nejúčinnějších a nejužitečnějších nástrojů k výstavbě země., je barometrem, který ukazuje její velikost nebo její úpadek. Divadlo citlivé a ve všech svých odvětvích, od tragédie až po vaudeville, dobře zaměřené, může za několik málo let změnit senzibilitu lidu; divadlo rozrušené, v němž kopyta nahrazují křídla, může zmrzačit a uspat národ.

Divadlo je školou pláče a smíchu, svobodnou tribunou, jež lidem ozřejmuje morálku zastaralou nebo falešnou a jež jim na živých příkladech osvětluje odvěké normy srdce a citu člověka.
Federico García Lorca