Emigrace pro mě byla záchrana, musel jsem vzít život do vlastních rukou, říká kunsthistorik s německými kořeny Zdenek Primus

„Nejšťastnější jsem byl, když jsem mohl uspořádat výstavu, která se lidem líbila a díky které objevili něco nového,“ říká historik umění, kurátor a spisovatel Zdenek Primus.

Rock Love Flash Down /...a papež kouřil trávu. Výstava autora a sběratele Zdenka Primuse věnovaná beatové a rockové hudbě a jejímu vlivu na grafický design v letech 1962 až 1972|foto:Vladislav Galgonek, ČTK

Na mysli má projekt z poloviny nultých let s názvem Papež kouřil trávu o vlivu rocku na vizuální kulturu 60. let, ale také mezinárodně úspěšnou výstavu o československé avantgardě 20. a 30. let. Podobnou radost mu ovšem dělá i propagace tvorby pozapomenuté výtvarné umělkyně Ludmily Padrtové (1931 – 2016), která byla spolu s Vladimírem Boudníkem průkopnicí abstrakce. O osudu ženy ve výlučně mužském uměleckém kolektivu napsal Primus knihu Krajinou k abstrakci, která vyšla roku 2020, a i ve Vizitce mluvil o jejích kvalitách detailně.

Rozeznat přítele od nepřítele

Nečekat, nenechat se semlít, vzít život do vlastních rukou – to je celoživotní téma Zdenka Primuse. Narodil se roku 1952 v Brně, ovšem kvůli německému původu svého otce, který za války z povinnosti narukoval do Wehrmachtu, se během základní školy devětkrát stěhoval. „Buď jsem se v novém místě prosadil, nebo jsem se stal obětí šikany. Učil jsem se rozpoznávat, kdo je přítel a kdo nepřítel. Ačkoliv dětství jsem měl kruté, v dospělosti jsem byl za tuto schopnost vděčný,“ vzpomíná.

V pětadvaceti se rozhodl, že z Československa odejde do Německa a zkusí žít svobodný život. Tehdy se, jak ve Vizitce řekl, začal věnovat vlastní převýchově. V Hamburku a Mnichově vystudoval dějiny umění, klasickou archeologii a germanistiku, později žil ve Francii. Zpátky do porevolučního Československa ho přivedla láska, zakotvil tu nakonec ale hlavně díky novým přátelům.

Zdeněk Primus vystavil v opavském Domu umění svou sbírku psychedelických plakátů|foto:Alexandr Satinský, MAFRA / Profimedia

Zdenek Primus napsal několik desítek uměleckohistorických publikací a také šest prozaických knih. Tu první, novelu Ich bin tot / Jsem mrtev o otázce viny jednotlivce v totalitním režimu a o odpuštění sobě i druhým, dal s myšlenkou na otce dohromady během jedné delirické noci ve španělské Malaze. Ve Vizitce ale mluvil i o prozatím posledním Pompejánském psu. Sdružuje jedenáct příběhů o umělcích a jejich motivacích, příběhy svými kouřovými obrazy doplnila Magdalena Jetelová, jíž Primus jednotlivé povídky předčítal z Prahy do Mnichova přes skype.

Část roku tráví Zdenek Primus v italském městečku San Cristoforo, kde se místní díky pomalému životnímu stylu, zdravým potravinám a úsměvu na rtech dožívají nejvyššího možného věku, a v současné době chystá knihu pojednávající o známých mýtech a legendách, kterým ale nikdo nevěří.