Emigrace pro mě byla záchrana, musel jsem vzít život do vlastních rukou, říká kunsthistorik s německými kořeny Zdenek Primus

11. duben 2022

Píše o umění a o umělcích, kteří se důsledně snaží pochopit sami sebe, aby dokázali pochopit svět. Kromě československé avantgardy či abstrakce má ale taky rád hudbu. Jeho sbírka čítá téměř 1500 vinylů, pravidelně chodí na koncerty a na pustý ostrov by si vzal desky Milese Davise a Joni Mitchellové. O hudbě, ale hlavně o svých knihách a taky o životě s česko-německou krví mluvil historik umění Zdenek Primus ve Vizitce s Markétou Kaňkovou. Repríza z 14. března 2022. 

„Nejšťastnější jsem byl, když jsem mohl uspořádat výstavu, která se lidem líbila a díky které objevili něco nového,“ říká historik umění, kurátor a spisovatel Zdenek Primus.

Rock Love Flash Down /...a papež kouřil trávu. Výstava autora a sběratele Zdenka Primuse věnovaná beatové a rockové hudbě a jejímu vlivu na grafický design v letech 1962 až 1972

Na mysli má projekt z poloviny nultých let s názvem Papež kouřil trávu o vlivu rocku na vizuální kulturu 60. let, ale také mezinárodně úspěšnou výstavu o československé avantgardě 20. a 30. let. Podobnou radost mu ovšem dělá i propagace tvorby pozapomenuté výtvarné umělkyně Ludmily Padrtové (1931 – 2016), která byla spolu s Vladimírem Boudníkem průkopnicí abstrakce. O osudu ženy ve výlučně mužském uměleckém kolektivu napsal Primus knihu Krajinou k abstrakci, která vyšla roku 2020, a i ve Vizitce mluvil o jejích kvalitách detailně.

Rozeznat přítele od nepřítele

Nečekat, nenechat se semlít, vzít život do vlastních rukou – to je celoživotní téma Zdenka Primuse. Narodil se roku 1952 v Brně, ovšem kvůli německému původu svého otce, který za války z povinnosti narukoval do Wehrmachtu, se během základní školy devětkrát stěhoval. „Buď jsem se v novém místě prosadil, nebo jsem se stal obětí šikany. Učil jsem se rozpoznávat, kdo je přítel a kdo nepřítel. Ačkoliv dětství jsem měl kruté, v dospělosti jsem byl za tuto schopnost vděčný,“ vzpomíná.

V pětadvaceti se rozhodl, že z Československa odejde do Německa a zkusí žít svobodný život. Tehdy se, jak ve Vizitce řekl, začal věnovat vlastní převýchově. V Hamburku a Mnichově vystudoval dějiny umění, klasickou archeologii a germanistiku, později žil ve Francii. Zpátky do porevolučního Československa ho přivedla láska, zakotvil tu nakonec ale hlavně díky novým přátelům.

Zdeněk Primus vystavil v opavském Domu umění svou sbírku psychedelických plakátů

Zdenek Primus napsal několik desítek uměleckohistorických publikací a také šest prozaických knih. Tu první, novelu Ich bin tot / Jsem mrtev o otázce viny jednotlivce v totalitním režimu a o odpuštění sobě i druhým, dal s myšlenkou na otce dohromady během jedné delirické noci ve španělské Malaze. Ve Vizitce ale mluvil i o prozatím posledním Pompejánském psu. Sdružuje jedenáct příběhů o umělcích a jejich motivacích, příběhy svými kouřovými obrazy doplnila Magdalena Jetelová, jíž Primus jednotlivé povídky předčítal z Prahy do Mnichova přes skype.

Část roku tráví Zdenek Primus v italském městečku San Cristoforo, kde se místní díky pomalému životnímu stylu, zdravým potravinám a úsměvu na rtech dožívají nejvyššího možného věku, a v současné době chystá knihu pojednávající o známých mýtech a legendách, kterým ale nikdo nevěří.

Spustit audio

Související