Elmar Klos - ze Zlína k Oscarovi

Pochopitelně. Svá stěžejní díla natočil režisér Elmar Klos ve dvojici s Jánem Kadárem a jejich film Obchod na korze získal už zmíněnou cenu Americké filmové akademie. Sám Vladimír Drha patřil ke Klosovým žákům: "Tenhle film jsme vyráběli opravdu s láskou," říká ke svému dokumentu. "Elmara Klose jsme měli rádi a myslím si, že on měl rád nás. Náš dokumentární film má vypovídat o člověku, na kterého rádi vzpomínáme."

Klosův a Kadárův film Obchod na korze|foto: foreignfilms.com

Snímek je založen na výpovědích Klosových přátel a spolupracovníků (Aleny Vránové, Jana Kačera, Josefa Karlíka, Otty Lackoviče, Jiřího Menzela, Juraje Herze, Hany Hegerové, Radovana Lukavského), žáků (Víta Olmera, Vladimíra Drhy) a také jeho syna. Filmové materiály, kde vypráví sám Klos, ve filmu použity nejsou. "Měl jsem pocit, že tam nepatří. Lidi, kteří Klose znali, ho přiblíží možná lépe než on sám sebe," vysvětluje Vladimír Drha. Přesto ale dokument obsahuje jeden unikátní záznam. Je to Klosova svatba, na které mu byly za svědky tehdejší filmařské veličiny Kolda a Hackenschmied.

Zlínské období patří ve filmařském životě Elmara Klose k těm šťastným. Jako vedoucí Baťových ateliérů sice vyráběl firemní dokumenty a propagační snímky, ovšem měl čas i na svou další tvorbu. "Baťa byl velkorysý, štědrý a přátelský a z těch filmů je to vidět," vysvětluje Vladimír Drha a pokračuje: "Když se na ony snímky díváte, sálá z nich pohoda, klid a mír, ač jde o dobu těsně před válkou." Ve Zlíně se sešel zárodek pozdějšího výkvětu československého dětského filmu - Klos sem přivedl například Hermínu Týrlovou či Karla Zemana.

Osudové pro Elmara Klose bylo setkání s Jánem Kadárem. Po společném debutu (Únos) natočili v padesátých a šedesátých letech minulého století řadu znamenitých snímků: Hudba z Marsu, Tři přání, Tam na konečné, Obžalovaný, Smrt si říká Engelchen, Obchod na korze. Posledním Klosovým filmem je Bizon z roku 1990, režisér na něm spolupracoval se svým žákem Morisem Issou. "Je to dobrý film, taková dětská sci-fi, ale vyšuměl skoro bez povšimnutí. Přišel totiž do doby, kdy lidé spíš skandovali v ulicích a na náměstích a o filmy se moc nezajímali," říká k tomu Drha.

Jakým byl Elmar Klos učitelem? Drha vzpomíná: "On nedělal přednášky v tom pravém slova smyslu. Žil s námi, vyprávěl nám spoustu zajímavých věcí, smál se s námi a vždycky nás elegantně dovedl k tomu, že jsme sami poznali, co neděláme dobře. Vždy s námi jednal jako se sobě rovnými." Svým filmem nechtěl vytvořit ani pietní vzpomínku, ani oficiální portrét. Měl "pouze" v úmyslu připomenout svého učitele a především filmaře Elmara Klose, a tak vlastně i osmdesát let tohoto státu a světa. "Dá se říci, že současně s osudy Elmara Klose sledujeme i okolojdoucí historii let 1910-1993," dodává Drha.