Dvanáct italských příběhů z nudapláže, barů i kostelů. Petr Borkovec vydává sbírku povídek

10. září 2017
Petr Borkovec

Lido di Dante, ospalé přímořské letovisko s vyhlášenou nudapláží a přilehlým borovicovým hájem, to je dějiště většiny povídek Petra Borkovce.

Petr Borkovec debutoval v roce 1990 sbírkou Prostírání do tichého a na tuzemské scéně se etabloval jako jeden z nejvýraznějších současných básníků. Na pole prózy se vydává jen zřídka, knižně jen v črtách z cest sebraných do knihy Berlínský sešit / Zápisky ze Saint-Nazaire a nyní poprvé v povídkách. Nesou název letoviska a vyšly letos v nakladatelství FRA.

I v Lido di Dante hraje zásadní roli jazyk, popisy míst a atmosféry, vše ale funguje ve vyvážené kombinaci s příběhem. „Lido di Dante má dvě strany – tu světlou denní a temnou noční. Zdejší nudapláž je slavná, jezdí na ní Italové z jiných, krásnějších míst i naturisti turisti," říká Petr Borkovec.

Dodává, že se na lidu krade možná víc než jinde a pineta je po setmění místem, kde se dají ukojit touhy všeho druhu. Zlodějíčci, pornoherci, sex si užívající obchodníci, to jsou některé z postav Borkovcových příběhů.

Střídají se s postřehy Pietra, který do Itálie jezdí se ženou a třemi dcerami. Čtenář může hádat, kde je hranice mezi realitou a fikcí. „Část rodiny mojí ženy pochází z Romagne a na tohle místo léta jezdí, takže i já jsem tam byl mnohokrát a mohl se s tamním životem seznámit," dodává autor.

V Čajovně se bavíme o vztahu poezie a prózy, o rozdílech – jestli nějaké vůbec jsou – mezi tvorbou básně a povídky. Zazní i ukázka v autorském podání.