Drnčící skotské dudy i zimní rituály. Jak zněl ostrovní folk v roce 2020?

Často máme sklony vnímat folkovou hudbu a hudbu ovlivněnou lidovými tradicemi jako snadný způsob úniku, který nás teleportuje do jiných (a zjevně lepších) časů. Je nepochybné, že spousta hudebníků i fanoušků se o folk zajímá právě z těchto eskapistických důvodů. Rok 2020 ale znovu ukázal, že hudba vyrůstající z folklorních kořenů dokáže být prudce aktuální, intenzivně emoční a přes zdánlivý odklon od našich současných příběhů i velmi přítomná v konkrétním čase a místě.

Právě takovou hudbu jsme vybrali do přehledu toho nejlepšího, co se na folkové scéně v uplynulém roce objevilo. Až na jednu výjimku, totiž skvělou americkou písničkářku Cinder Well, která v roce 2016 vystupovala v prostoru žižkovské Kliniky a letos vydala sugestivní album No Summer, jsme se drželi v prostoru Britských ostrovů.

V ArtCafé věnovanému hudbě ovlivněné lidovými tradicemi došlo na nejrůznější podoby folku: subtilní akustickou hudbu skotské písničkářky s rumunskými kořeny Lizabett Russo, dobrodružné pankáče Stick In The Wheel nebo na jemné skotské lidovky veterána Alasdaira Robertse. Ve výběru zazněl i instrumentální souzvuk houslí a cella ve dvojici Laura Cannell a Kate Ellis nebo nové podoby zimních rituálů v projektu Burd Ellen.

Jedno mají všechny zahrané písně společné: i přes místy archaicky znějící instrumentaci nebo zdánlivý zvukový konzervatismus se postupně ukazují jako velmi aktuální. Je to důkaz toho, že lidová hudba s sebou nese témata, která jsou univerzální a vztáhnout se k nim může každý.