Proslavil se lamentem k 11. září, teď William Basinski znovu dekonstruuje paměť

O nové desce amerického skladatele Williama Basinskiho se mluví jako o sbírce jeho největších hitů. Je to samozřejmě trochu absurdní představa, všechny skladby na albu Lamentations jsou nové a v případě melancholického ambientu můžeme jenom stěží cokoliv označit za hit. V něčem to ale smysl dává: Lamentations jsou přehlídkou všech produkčních triků, které se Basinski za víc než čtyřicet let na scéně naučil. Zároveň je tato nahrávka ideální vstupní branou do jeho komplexního světa, kde se rozpadá čas a paměť.

Jeho cesta k pozici jednoho z nejuznávanějších současných tvůrců ambientu ale nebyla jednoduchá. Zatímco ve svém domácím studiu experimentoval se smyčkováním magnetofonových pásků, provozoval v New Yorku obchod s hudbou a bydlel v levném loftu.

The Disintegration Loops, melancholickou dekonstrukci backgroundového muzaku z osmdesátých let, který zpomaloval a smyčkoval tak dlouho, až z něj udělal valivý nostalgický ambient, dokončil jen pár dní před teroristickým útokem na World Trade Center. Emočně intenzivní ambient, který tematizuje postupné mizení známého světa, dával v kontextu největšího útoku na západní civilizaci dokonalý smysl. A Basinskiho hudba se v oblasti umění stala jedním z nejvýraznějších symbolů 11. září.

The Disintegration Loops dodnes zůstávají jeho nejvýraznějším dílem. Na aktuální desce Lamentations se ale emočnímu dopadu této nahrávky výrazně přibližuje. Možná je to proto, že album Lamentations vyšlo v roce, který kvůli pandemii nebo pokračující klimatické katastrofě mnozí považují za nejtragičtější rok v tomto století. Doba tak Basinskimu opět přišla naproti.