Co přinesl rok 2020 hudební scéně? Absenci koncertů, více času poslouchat a nečekané spolupráce

29. prosinec 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Alba roku 2020, ArtCafé

Jaké trendy zaznamenal tým hudebních dramaturgů a dramaturgyň ArtCafé v hudební produkci tohoto roku? Poslechněte si, jaká alba je zaujala a proč.

Anna Ribanská

Sega Bodega: Salvador
Sevdaliza: Shabrang
Maenad Veyl: Reassessment

Britský producent Sega Bodega je pro mě letos pravděpodobně jeden z největších objevů. Se svým posledním albem Salvador, ve kterém i zpívá, mě vyloženě příjemně překvapil experimentálním přístupem v rámci popu, r'n'b a elektroniky. A zatím mě neomrzel. Sega je neuvěřitelně tvůrčí a aktivní, prostě to moc neřeší a hraje si. Velmi často u mě doma letos byly slyšet i skladby z posledního alba nizozemské umělkyně s íránskými kořeny Sevdalizy, která se nenechává spoutávat žánry a zůstává svobodná i co se týká vydavatelství, u kterých svou hudbu vydává. A třetím objevem je pro mě italský producent temnější elektroniky, techna a dark wave – Maenad Veyl s albem Reassessment. Všichni tři zmínění umělci mají vlastní labely, na kterých svou hudbu vydávají.

Jiří Špičák

Oneohtrix Point Never: Magic Oneohtrix Point Never
William Basinski: Lamentations
Catalina Vicens: Organic Creatures

Lamentations a Magic Oneohtrix Point Never jsou desky, které spolu zdánlivě nemají tolik společného. Jedna je postavená na nostalgických loopech a opakování, druhá míchá futuristické experimenty s R&B a klubovou hudbou. Obě se ale svým způsobem vyjadřují k paměti a pravdivosti vzpomínek, což jsou témata, která mě v hudbě zajímají dlouhodobě. A Organic Creatures je zase deska z úplně jiného světa: dvouhodinová dekonstrukce středověkých varhan je něco, co má magickou schopnost přemístit vás úplně někam jinam a to je pořád kvalita, která je pro mě v hudbě nejdůležitější.

Pavel Zelinka 

Annie Barbazza: Vive
Lyra Pramuk: Fountain
Lucidvox: We Are

V mém výběru znovu hrají prim ženy. Zatímco Italka Annie Barbazza svůj enyovský vokál vede na albu Vive do neznámých krajů akusticky tichým způsobem, americká pěvkyně a producentka Lyra Pramuk zkoumá na debutu Fountain vztah mezi technologií a humanitou. A čtveřice dam v ruské kapele Lucidvox pak na letošní desce We Are spojuje psychedelický rock, ruské folklórní ohlasy s krautrockovými a postpunkovými výpady. Všechny tři hudební projekty vnímám jako odvážné a niterně otevřené.

Michal Pařízek

Sault: Untitled (Black Is)
Thiago Nassif: Mente
Tábor: Liebe

Volím anonymní londýnský kolektiv Sault, který letos dokázal vydat dvě famózní, dotažená alba, plná palčivých otázek i skvělé hudby. Sault zároveň elegantně dokazují, že i v době, které vládne (sebe)prezentace, je možné zaujmout, aniž by bylo nutné plnit sociální sítě názory, zprávami nebo vtipy. Album Thiaga Nassifa je skvělou ukázkou produkce současné brazilské hudební generace, která dokáže bravurně žonglovat s experimentem, vášní i zaujetím, aniž by přitom ztratila smysl pro hit. A konečně Tábor, trochu nečekaně česká deska roku, která dojímá atmosférou a ohromuje citem.

Eliška Vidomus

Somi: Holy Room – Live at Alte Oper with Frankfurt Radio Big Band
Camille Bertault: Le Tigre
Tomáš Liška & Invisible World: Hope

Camille Bartault představuje progresivní mix šansonu s jazzem a beatboxem, Somi spojuje africký jazz a soul se zvukem tradičního bigbandu a Tomáš Liška vytváří na albu Hope originální fúzi jazzu a blízkovýchodní i balkánské hudby. Vybraná tři alba spojuje sympatické vybočování z pomyslných žánrových mantinelů, barevná instrumentace a inspirace rozmanitými kulturními vlivy.

Václav Havelka

Adrianne Lenker: Songs And Instrumentals
Bob Dylan: Rough And Rowdy Ways
Fiona Apple: Fetch the Bolt Cutters

Kombinace hudebnic Adrianne Lenker a Fiony Apple utváří výrazný mix ženství, který se vynořuje v současné alternativní hudbě. Tvorba těchto hudebnic představuje souhru intimity a křehkosti s dynamickými emocemi a sílou. Jejich alba pojí i výrazná autenticita. Stejnou kvalitu prokazuje na nové desce také Bob Dylan, který s ní přišel nečekaně a tak zvaně v pravý čas, kdy se svět uzavíral do sebe prvním lockdownem.

Josef Sedloň

Sebastian Plano & Maarten Vos: &
Acid Pauli: MOD
Keeley Forsyth: Debris

Pro alba, která jsem letos vybral, je společný minimalismus. V případě spolupráce argentinského skladatele a multiinstrumentalisty Sebastiana Plano a holandského producenta a violoncelisty Maartena Vose se vydáváme na pole postmoderního klasicismu s přesahy až do filmové hudby. Naopak německý elektronický producent Martin Gretschmann aka Acid Pauli nabízí propojení abstraktní elektroniky a dubu a širokospektrální a nepředvídatelný zvukový výlet. Poslední deska od britské zpěvačky Keeley Forsyth je asi nejméně nápadná, ale o to více emočně silná. Její vokál je pro mě zásadním hlasem od dob zpěvačky Nico a zároveň i tím nejpozoruhodnějším a nejpůvabnějším zvukem na albu Debris.

Pavel Klusák

Amplify 2020: hudební deník roku v karanténě
Daniel Blumberg: On & On 
Svatopluk Karásek & Pozdravpámbu: Dejžtopámbu

Víc než dvě stě dní se spojovali hudebníci v karanténě na všech kontinentech, aby překonali izolaci a vytvářeli – především experimentální – hudbu jako svědectví o letošku a o možnostech zůstat kreativní a propojení i během lockdownu. AMPLIFY 2020, něco mezi festivalem a osmdesátihodinovým albem, inicioval a vedl vydavatel Jon Abbey. S radostí upozorňuju i na Daniela Goldberga z Londýna, který propojuje písně a experiment, a ještě to má vtip, melancholii a smysl. Hodně jsem letos poslouchal první vydání starších nahrávek Sváti Karáska & Pozdravpámbu: album Dejžtopámbu je nadčasový komentář k lidské povaze a jedinečný příklad, že i hospodské vyřvávání může být velký čin.

Ondřej Bambas

Hum: Inlet
Sault: Black (Is)
LYR: Call In Crash The Team

Illinoiská kapela Hum se ke své páté studiové desce dostala po více než dvaceti letech. Dlouhé čekání se ale vyplatilo a album Inlet přineslo něco nového, zároveň dobře známého a ozkoušeného. Vyšlapanou cestou pokračuje i britský kolektiv Sault. Po dvou kratších ochutnávkách z loňska vyšlo v červnu album Black Is. O tři měsíce později neméně skvělé Rise. A pozornost získali také debutanti LYR, kteří pilují místo flow přednes a namísto rapu sází na starou dobrou poezii.

 

Poslechněte si netradiční formát pořadu ArtCafé, ve kterém jsme otevřeli telefonní linku pro naše hudební dramaturgyně a dramaturgy. Jaké písničky si nechali zahrát a proč? A jaké desky letošního roku je nejvíc zaujaly? Poslechněte si celé netradičně střižené ArtCafé s Terezou Liškovou a Jitkou Kostelníkovou.

autoři: Jitka Kostelníková , Tereza Lišková , hudební redakce ArtCafé
Spustit audio

Související