Doteky vzpomínek z Prahy i Pekingu: Klavírní meditace WU Rudolfa Komorouse
Jeho skladba WU je na první pohled tak jednoduchá, až vzbuzuje úsměv, ale zároveň potvrzuje, že hry s jednoduchými pravidly jsou nejzábavnější a nelze je jednoduše hrát. Skladatel Rudolf Komorous věnoval WU své manželce Haně. Novou nahrávku kompozice z roku 2003 pořídil klavírista Ivo Kahánek v pražském experimentálním prostoru NoD.
Čtěte také
Komorous stál u zrodu české hudební avantgardy v 60. letech. V jeho hudbě se setkává hravé podivínství umělecké skupiny Šmidrové, zkušenost virtuózního fagotisty i autentické setkání s východními filozofiemi v Pekingu. Skladatel, kterému bude letos v prosinci devadesát let, emigroval v roce 1969 do Kanady a dodnes žije v Britské Kolumbii.
Zenová neurčitost
Za každým tónem WU se skrývá ohromné množství možností, jak s ním naložit. Vůbec přitom není důležité, že větší část skladby lze přehrát jednou rukou. Je to hudba na první pohled vzdálená, ale zároveň podivuhodně blízká světu nejvyššího interpretačního umění.
„Při hraní je nutné se dostat do Komorousova myšlenkového světa. Na rozdíl od běžného klavírního repertoáru není vytvořena žádná interpretační tradice. Skladba je to velmi zvláštní. V tom je klam jednoduše vyhlížejících kompozic: každý má pocit, že zahrát ji není žádný problém, ale opak je pravdou,“ komentuje Komorousovou kompozici WU skladatel Jaroslav Šťastný.
Související
-
Klavír je nejlepší důvěrník. Jako dítě jsem s ním trávil víc času než s vrstevníky, říká Ivo Kahánek
Ivo Kahánek, jedenačtyřicetiletý absolvent pražské HAMU, patří mezi nejúspěšnější klavíristy střední generace. Na repertoáru má skladby od baroka po modernu.
-
Ivo Kahánek a SOČR. Jeden z nejvyhledávanějších českých klavíristů uvedl Straussovu Burlesku
Poslechněte si záznam přímého přenosu z 8. února 2021. Koncert se konal bez účasti publika.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.
Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu
Nebojte se klasiky!
Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?
