Doteky vzpomínek z Prahy i Pekingu: Klavírní meditace WU Rudolfa Komorouse

6. červen 2021

Futurissimo

Jeho skladba WU je na první pohled tak jednoduchá, až vzbuzuje úsměv, ale zároveň potvrzuje, že hry s jednoduchými pravidly jsou nejzábavnější a nelze je jednoduše hrát. Skladatel Rudolf Komorous věnoval WU své manželce Haně. Novou nahrávku kompozice z roku 2003 pořídil klavírista Ivo Kahánek v pražském experimentálním prostoru NoD.

Čtěte také

Osudy Rudolfa Komorouse

Komorous stál u zrodu české hudební avantgardy v 60. letech. V jeho hudbě se setkává hravé podivínství umělecké skupiny Šmidrové, zkušenost virtuózního fagotisty i autentické setkání s východními filozofiemi v Pekingu. Skladatel, kterému bude letos v prosinci devadesát let, emigroval v roce 1969 do Kanady a dodnes žije v Britské Kolumbii.

Zenová neurčitost

Za každým tónem WU se skrývá ohromné množství možností, jak s ním naložit. Vůbec přitom není důležité, že větší část skladby lze přehrát jednou rukou. Je to hudba na první pohled vzdálená, ale zároveň podivuhodně blízká světu nejvyššího interpretačního umění.

„Při hraní je nutné se dostat do Komorousova myšlenkového světa. Na rozdíl od běžného klavírního repertoáru není vytvořena žádná interpretační tradice. Skladba je to velmi zvláštní. V tom je klam jednoduše vyhlížejících kompozic: každý má pocit, že zahrát ji není žádný problém, ale opak je pravdou,“ komentuje Komorousovou kompozici WU skladatel Jaroslav Šťastný.

autoři: Boris Klepal , tš