Divadelní zkouška jako permanentní nejistota. SKUTR zkouší v Národním divadle Kytici

Inscenace Kytice v Národním divadle, režie SKUTR
Inscenace Kytice v Národním divadle, režie SKUTR

Na začátku je titul, text a inscenační tým. Na konci pak výsledný dramatický tvar představený divákům. Co se děje mezi tím? Jak vypadá zcela určující proces zkoušení a hledání jevištních prostředků a možností jak tvarovat tematizované jevištní dění a jak ho interpretovat?

Na toto téma se zaměřila i lednová debata z cyklu ND Talks ve foyer Nové scény Národního divadla s podtitulem O divadelní zkoušce. Prostor dostali tři mladí režiséři - Petra Tejnorová, Jan Frič a Lukáš Trpišovský z režijního dua SKUTR. Shodli se na tom, že nejdůležitějším úkolem režiséra je vytvořit tvůrčí atmosféru a rozpohybovat zkoušení.

„Snažím se být režisérem, který vytvoří atmosféru, ve které se teprve může začít něco dít. Který je zachytávačem vyhřezlé invence lidí, říká Petra Tejnorová, která se dlouhodobě věnuje dokumentárnímu, fyzickému a autorskému divadlu a spolupracuje například se soubory 11:55 nebo VerTeDance.

Je třeba si uvědomit, že zkouška je permanentní nejistota, že je to vzrušující a frustrující zároveň.
Petra Tejnorová

Inscenace Kytice v Národním divadle, režie SKUTR

Současný kmenový režisére Činohry Národního divadla Jan Frič přiznává, že hodně přemýšlí o přístupu ke zkoušení, které má najít klíč k tomu, jak něco opakovat stále dokola, ale pokaždé trochu jinak.

Nebaví mě dělat tisíc etud na téma láska. Radši o tom deset týdnů mluvím a pak si na záda připevním křídla. Ale strašně mě baví ten poslední týden zkoušení, kdy si ověřujeme celek. Mám teorii, že v divadle by měla být jen premiéra a pak už nic. Na základě zkoušení se z divadla stává konzervovaný okamžik, ale představení rychle stárne a zásadně souvisí s okamžikem, v jakém se odehrává.
Jan Frič

Inscenace Kytice v Národním divadle, režie SKUTR

Po fázi hledání dramaturgicko-režijního konceptu, rozebírání tématu a etapě čtených zkoušek se inscenační tým přesouvá do divadelního prostoru, na prázdné jeviště. A začíná další fáze – hledání způsobu scénického ztělesnění dramatického textu.

Mým snem je herce pokud možno neovlivňovat, aby si dělali, co chtějí a bylo to přirozené. Je to ale nereálný sen, souboj reality a ideálů. V nadsázce říkám, že mým úkolem je, docílit toho, aby herci dělali, co chci, ale přitom měli pocit, že na to přišli sami.
Jan Frič

Inscenace Kytice v Národním divadle, režie SKUTR

Nejbližší premiéru z této trojice režisérů uvede v Národním divadle Lukáš Trpišovský, který spolu s Martinem Kukučkou tvoří režijní tandem SKUTR. Koncem února bude mít v budově Národního divadla inscenaci Kytice. Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský spolu začali pracovat před téměř dvaceti lety během studií na Katedře alternativního a loutkového herectví pražské DAMU a už tehdy zjistili, ačkoli jsou sami sobě mnohdy až vlastními protiklady, mají podobné divadelní smýšlení a dobře se doplňují.

„Já připravuji partitury pro operu, text pro činohru nebo myšlenku pro náš alternativní projekt. Martin se nedívá do partitury, nečte text a na začátku zkoušení pokládá naivní otázky. Můj úkol je připravovat se co nejvíc, abych odhadl míru rizika, do kterého se pouštíme a Martinův úkol je nepřipravovat se  a do zkoušení vstupovat s určitou naivitou,“ popisuje s úsměvem Lukáš Trpišovský.

Inscenace Kytice v Národním divadle, režie SKUTR

Jedna z přezdívek, kterou SKUTři dostali, byla Rozum a Štěstí. Role mají režiséři rozdělené, Martin Kukučka to před více než pěti lety v rozhovoru pro Divadelní noviny shrnul těmito slovy: „Já jsem dynamický prvek, který se stará o vývoj, Lukáš vytváří základy a stabilitu.“ Říká se o nich, že na začátku zkoušení se hodně mluví. V případě přípravy Kytice to platí bezezbytku.

Moc důležité pro nás bylo povídat si i s herci o tom, jaký vztah ke Kytici mají. Je spousta lidí, kteří se s ní neumějí srovnat, moc je týrá. Jiní k ní zase mají výsostně pozitivní vztah. Pro nás tedy bylo zásadní, abychom se na Kytici společně naladili a trvalo dlouho, než jsme pojmenovali, jak ji vnímáme.
Martin Kukučka

Sbírka Karla Jaromíra Erbena, původně vydaná pod názvem Kytice z pověstí národních v roce 1853, obsahuje celkem 13 balad. Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský se rozhodli pro uvedení osmi z nich.
Premiéru bude mít inscenace Kytice v budově Národního divadla 28. února.
Představí se v ní celkem patnáct herců, například František Němec, Iva Janžurová, Taťjana Medvecká, Igor Orozovič, Anna Fialová, Pavla Beretová, Radúz Mácha nebo Pavlína Štorková.