Děti a já
Robert Sedláček
Úsměv baviče – radostný, nebo trpký? V autorově režii účinkují Ondřej Vetchý a Jaromír Dulava.
(Zpěv dětí. Zpívají koledu nebo tak něco. Zpěv přichází odkudsi z pódia a my jsme evidentně v zákulisí. Za pódiem. Potichu - aby nerušili - mluví dva chlapi.)
HEREC 1: Máme ještě padesát sekund. Uprav si kravatu.
HEREC 2: Mám depku, vole.
HEREC 1: To máš furt.
HEREC 2: Napadlo mě, že nesnáším děti. Nenávidím je.
HEREC 1: Mhmm…
HEREC 2: Bylo mi devět. Hráli jsme si s bráchou na hřišti. Byla tam parta malých cikánů. Pak přišel jeden a kopl bráchu do břicha. Rozumíš; brácha měl pět roků. Mohl to zkusit na mě, ale (neudělal to a) vybral si malinkýho, blbýho bráchu.
HEREC 1: Děcka za to nemůžou, že jsou blbý. (My jsme daleko větší hovada.) Poď… jdeme!
(Zpívání na pódiu skončilo. Mikrofon zůstává v zákulisí, i když herci odešli. Slyšíme z dálky herce mluvit do mikrofonu.)
HEREC 1: Nazdar děcka! Jste zvědaví, co si o dnešním dnu myslí dospěláci?
DĚTI (hromadně): Jsmééé.
HEREC 1: Tak to je super! Tady Pavel vám teď něco předvede!
HEREC 2: Ahoj děcka!
Osoby a obsazení:
Herec 1: Ondřej Vetchý
Herec 2: Jaromír Dulava
Autor: Robert Sedláček
Režie: Robert Sedláček
Dramaturgie: Kateřina Rathouská
Zvukový mistr: Radek Veselý, Michal Rataj
Zvuková spolupráce: Michal Rataj
Natáčecí technik: Jitka Kundrumová
Produkce: Iveta Tomášková, Jana Knappová
Nejposlouchanější
-
Pavel Landovský: Hodinový hoteliér. Hrušínský a Lukavský ve hře o destrukci lidských vztahů
-
Václav Havel: Audience. Nové zpracování s Trojanem a Myšičkou v hlavních rolích
-
Václav Havel: Asanace. Premiéra nahrávky, kterou vytvořil sám autor
-
F. X. Šalda: O neblahé bohatýrce. Příběh hrdé a nezkrotné divoženky z česko-polského pomezí
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.