Daniel Barenboim „80“

(…) Za pozornost stojí, že Barenboim se nikdy nepřipojil k hnutí historicky poučené interpretace, vždycky zdůrazňoval, že se nechce nikam vracet, ale pouze navázat na tradici, která tady už je. Kromě angažmá v Berlíně ovšem stihl neuvěřitelné množství koncertů i jinde, byl několik let šéfem Milánské Scaly, stále hrál hodně na klavír, pravidelně hostoval u Berlínských i Vídeňských filharmoniků a zažila ho několikrát i Praha, naposledy na Pražském jaru 2017, kde vzdal hold Rafaelu Kubelíkovi, když dirigoval Mou vlast. V posledních dvaceti letech je ovšem Barenboim spojen ještě s jiným projektem, s orchestrem Západovýchodní díván, který založil spolu se svým přítelem, palestinským intelektuálem Edwardem Saidem. Poprvé se sešel ve Výmaru v roce 1999 a pozoruhodné na něm je, že je tvořen hudebníky ze znepřátelených zemí blízkého východu, tedy hudebníky z Izraele, Palestiny, Libanonu, Sýrie, Egypta… Barenboim se tak stal jakýmsi duchovním ambasadorem smíření a humanistického poslání hudby. Vystupuje na přednáškách, v médiích, v dokumentárních filmech a získal řadu čestných doktorátů a dalších cen věhlasných institucí. (…)