Cristi Puiu: „U psaní Aurory jsem brečel”

02911100.jpeg

„Film je smrtelně vážná věc,” tvrdí klíčová osoba rumunské nové vlny, režisér a scenárista Cristi Puiu.

Ve čtvrtek 20. června jsme vysílali Čajovnu věnovanou zásadní osobě současného rumunského filmu, kterou je režisér a scenárista Cristi Puiu. Poslechněte si kompletní záznam pořadu!

Autor filmů Smrt pana Lazaresca, Zboží a peníze a Aurora, považovaný za zakladatele a hybnou osobnost rumunské nové vlny, poskytl Čajovně během festivalu v Kluži obsáhlý exkluzivní rozhovor. V záznamu vysílání dál uslyšíte kratší rozhovor s ředitelem Rumunského kulturního institutu v Praze, kterým je filmový lektor, pedagog FAMU a propagátor rumunské kultury Mircea Dan Duţă, a s rumunským režisérem, producentem a prezidentem Transylvánského filmového festivalu v Kluži Tudorem Giurgiu.

Nabízíme vám také přepis části rozhovoru:

Zboží a peníze je film, který pozoruje, co se seběhlo v životě jeho hrdinů, ale je to taky film o pozorování, o přihlížení. Hlavní postava v závěru filmu vidí něco šokujícího, co promění její život. Ve vašich dalších filmech Smrt pana Lazaresca a Aurora, v té zejména, je motiv pozorování taky. Zdá se, že observace je pro vás mimořádně důležitý pojem a jakési klíčové slovo.

02911207.jpeg

Ano, je to klíčové slovo. (...) Mluvím o kinematografii jako o umění pozorovat. Je to něco, čeho se držím od začátku, od studií v Ženevě, kde jsem pro sebe objevil direct cinema a pozorovací dokumentaristiku. Takže ano, je to část mé... filozofie, jestli to tak můžu říct. Zní to totiž trochu nabubřele. Je to spíš intuice ohledně filmu a života.

Opíráte se v tomto ohledu o nějaké vzory?

Má to rozhodně co do činění s výrokem Davida Bohma, slavného fyzika, že vnímání musí být chápáno jako extenze myšlení. Problém je v tom, že máme tendenci budovat svět, ve kterém žijeme, v závislosti na myšlenkách jiných lidí, jiných kultur a podobně. Na myšlenkách, které už byly někým zformulovány. Nepozorujeme svět přímo, ale pozorujeme ho skrze filtr, který jsme si vybudovali z myšlenek, které jsou po ruce, jsou ready made, chcete-li. (...) Své pojetí filmu jsem si ustavil na základě toho, co už jsem věděl z malby.

Filmy Smrt pana Lazaresca a Aurora mají společné některé postavy. Proč? Je to způsob, jak propojit plánovaných 6 filmů z cyklu Šest příběhů z bukurešťského předměstí? Ano, to byl ten původní záměr. Ale myslím, že to stačilo. Je to... hrozně dětinské. Je to arogantní, takováhle rekonstrukce přítomnosti... Je to hovadina. Ale musel jsem to zkusit, abych sám sebe uklidnil. Myslel jsem si o sérii šesti filmů z rumunské současnosti, že dokážu natočit něco lepšího než Truffaut nebo Rohmer. Zvlášť Francois Truffaut. A Kieslowski, který natočil Modrou, Bílou a Červenou. Bylo to dětinské. (...)

02911130.jpeg

Co se změnilo poté, co jste se rozhodl do hlavní role sériové vraha s kamennou tváří ve filmu Aurora obsadit sám sebe? (...)Hodně se toho změnilo ohledně natáčení. Byla to naprosto schizofrenní zkušenost. Musel jsem být jako režisér a herec na dvou místech zároveň, někdy na třech místech, protože jsem pořád musel kontrolovat kameru. Každý záběr. Nebyl jsem totiž spokojený s prací kameramanů a třikrát jsme kameramana museli změnit. Až ten čtvrtý, Lucian, vydržel a snažil se vystihnout to, o co se pokouším. Ale ani s ním to nebylo lehké.

V čem spočíval váš problém s kameramany?

Většina kameramanů nechápe, že oni tam nejsou od toho, aby filmovali film. Oni mají filmovat lidi. (...) Snímání filmu je prostě vážná věc a kameramani na to neberou ohled. Nepřemýšlejí o tom. Myslí si na svoje záběrové kompozice. Nebo se pokoušejí s kamerou otrocky následovat postavu. Já se jim snažím vysvětlit, že můžou taky sklouznout třeba na třetí linii stromů na horizontu. Možná tam něco objevíme, možná ne, ale je nutné následovat tu potřebu, vykročit ven z vlastní hlavy do okolního světa a najít ten důvod. Je důležité sledovat svou linii nebo energii bez toho, aby nutně měla jednoznačné vysvětlení.