Co nám může tanec ukázat o vztahu člověka a prostoru? A může tanec prostor dokonce sám vytvářet?
Tanec nás může naučit o vlastnostech prostoru a vztahu člověka k němu, možná nejvíc ze všech umění. Protože prostor architektury nemá smysl jako objekt sám o sobě, ale uskutečňuje se až v interakci s člověkem, tedy i jeho pohybem. A právě tanec, kromě dalších uměleckých sdělení, ukazuje vztah těla a prostoru v koncentrované a viditelné formě.
Můžeme ale jít ještě dál. V rámci spekulativního imaginativního promýšlení, si představit, že taneční pohyb může prostor nejenom reflektovat a reagovat na něj, ale také ho aktivně proměňovat a dokonce i vytvářet. Není asi třeba zdůrazňovat, že zde nemluvíme o prostoru vytvořeném scénografií, ale tancem samotným. Pohyb těla, pouze skrze sám sebe, vymezuje a formuje nehmotný prostor z prázdna – ze vzduchu, anebo v interakci s okolními hmotami, a to bez ohledu na to, jak jsou od těla vzdáleny, bez ohledu, zda dojde ke skutečnému fyzickému doteku s nimi. Může jimi být i horizont, vrchol hory v dáli, větev v okně, hlubina pod podlahou, ulice za zdí domu. Vzniká prostor vykroužený, stlačený, vysekaný, vyhlazený, rozepjatý, vyříznutý, propojený, rozevřený. Nehmotný prostor získává vlastnosti prostoru hmotného.
Například v choreografii Sashy Waltz, Impromptus, odvozené od hudby Franze Schuberta, se prolíná klasický baletní jazyk s moderním výrazem. Oblé linie pohybu se střetávají s ostrými geometrickými tvary vymezení scény. Pohyb těl zaobluje tvrdost prostoru, jeho hrany se naopak propisují nejen do pohybu těl, ale i jejich vztahů navzájem. Pohyb ozřejmuje vlastnosti prostoru, ty naopak akcentují význam mezilidských vztahů. Reálně či metaforicky, stejně jako se tak může dít v běžném prostředí života.
Tanečnice Markéta Vacovská, ve vlastní choreografii One Step Before the Fall, s prostorem bojuje, tentokrát doslovně. Prostor vymezený boxerským ringem (dílo se odkazuje na Muhameda Aliho) vyznačuje území boje duše. Ohraničení prostoru je zde determinací, ale i ochranou. Způsob vztahování se k hranici, která se zjevně stává nejen hranicí tělesnou, ale i mentální, proměňuje i vlastnosti a význam fyzické hranice samotné a její postavení a důležitost v okolním prostoru.
Rozšířenou představivost ze zážitku tance můžeme přenést i do každodenního bytí
Rytmus chůze rovná rozběhlé tvary ulice do řádu. Zaváhání kroku zvětšuje příkop v propast, rázné překročení ho naopak umenšuje do skuliny. V náhlém obratu těla nazpátek, do sebe narazí prostor před a za. Gesta konfliktu tříští i okolní prostor a spouští šířící se praskliny napětí. Nad láskyplným objetím se prostor sklání, aby ochránil jeho křehkost. Pád těla k zemi vstřebává všechnu tíži prostoru. Vzpřímená chůze těla, jehož záda se opírají o prostor vzduchu, vyjevují jeho mohutnost. Když do vzduchu jako první vkračuje noha, prostor se otevírá a rozpíná vzhůru, když je nejprve sehnutá hlava, prostor se zavírá a klesá k zemi.
Související
-
Co dokáže zvuk. Neviditelná architektura zasahuje do městského prostoru stejně jako budovy
Architektura nemusí být vždy dům či náměstí, tedy hmotný objekt. Pokud pojem architektura chápeme jako spoluvytváření fyzického prostředí okolo nás, může to být třeba zvuk.
-
Když architektura vzdělává: Chytrá škola od studia Bearth & Deplazes Architekten
Architektura musí plnit svůj účel, ale může nás také vzdelávat. Tím se stává skutečnou architekturou.Skvělým příkladem je škola od studia Bearth & Deplazes Architekten.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
