Co dokáže zvuk. Neviditelná architektura zasahuje do městského prostoru stejně jako budovy
Architektura nemusí být vždy dům či náměstí, tedy hmotný objekt. Pokud pojem architektura chápeme jako spoluvytváření fyzického prostředí okolo nás, existuje řada cest, jak ho ovlivnit. Takzvaná „neviditelná architektura“ je zajímavá i v kontextu hodnot.
Nenápadná či nehmotná architektura
V současné společnosti je za úspěšný architektonický počin většinou považován výrazný vstup nového objektu. Někdy se ale zdánlivě nenápadná věc může stát dílem zásadnějšího významu, a to jak pro místo samotné, tak i pro vnitřní uspokojení tvůrce – například architekta.
Takovým zásahem může být třeba vložení zvuku do prostoru. Jako v případě osazení nových zvonů na věž Husova sboru od architekta Pavla Janáka v rámci etapové rekonstrukce pod vedením ateliéru MCA.
Zvuk středobodu
Architekt Pavel Janák uvažoval o osazení zvonů už ve třicátých letech, kdy se kostel stavěl, ale – zřejmě z finančních důvodů – nikdy k němu nedošlo. Až v dnešní době se podařilo tuto myšlenku oživit. Také díky pozornosti, která se na kulturní památku upřela díky rekonstrukci.
Čtěte také
Budova sboru plní roli jednoho z center lokálního společenství, jehož existence potvrzuje identitu místa. A tato role se neodehrává pouze na poli liturgickém. Místo se současně stává středem společenského, veřejného i kulturního života.
A právě ten zvony ovlivňují. Nejen v reálné, ale i symbolické rovině: reprezentují existenci komunity, jsou připomínkou lidského času, rytmu života, narození a smrti. Zjednodušeně řečeno – prostor, který obsáhnou svým zvukem, vlastně vyznačují a scelují.
Zvuk zvonů se ve městě může stát zastřešením, zaklenutím, propojením. Může prostor naplnit, prostoupit, pohltit. Můžeme si ho představit jako klenbu, střechu či jakousi všeprostupující strukturu. Je i významným orientačním prvkem.
Tvar zvonu je nadčasový, odvozený od požadavků na výsledný hudební tón a vymyká se možnosti zásahu architekta. Plastické reliéfy na zvonech, tradiční ozdoba a nositel symboliky i informace, zůstávají jedinou součástí, která může reprezentovat dobu jejich vzniku.
Reliéf šíření poselství
Výsledné reliéfy jsou symbolem vyzařování, šíření sdělení z vnitřního středu do dáli. Objekt je tvořen shlukem plastických fragmentů skládajících se do tvaru kříže. Fragmenty, které mohou být jednotlivými tóny – zvuku i poselství – se prodírají ven ze srdce zvonu do povrchu, aby ho pak odpoutáním se opustily ve směřování do nekonečna.
Související
-
Umění ve veřejném prostoru ukazuje na problémy společnosti a pomáhá je řešit. Je ho v Česku málo?
Ministr kultury navrhuje zákon o jednom procentu na umění u státních staveb. Komunistický přežitek?
-
Místa zvuků: Hudba pro lesy, nákupní centra a běžecké trasy
Český rozhlas Vltava se k tématu naslouchání připojuje sérií autorských podcastů se 14 epizodami – zvukovými miniaturami. Cestujte za zvukem po světě!
-
Město rozbitých výloh – německá umělkyně hledá zvuk sociálních nepokojů
Německá umělkyně Hito Steyerl zkoumá, jak umělá inteligence rozpoznává a vyhodnocuje „zločinecký” charakter nebo chování.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
