Člověk ve věku nesvobody. Večer věnovaný Josefu Šafaříkovi, významnému brněnskému filozofovi

Josef Šafařík
Josef Šafařík

Je nám líto, ale k tomuto audiu již vypršela autorská práva.

Večer věnovaný Josefu Šafaříkovi, významnému brněnskému filozofovi, jehož dílo smělo veřejně vyjít až po roce 1990. Kromě ukázek z Šafaříkova díla zazní rozhovor Antonína Přidala s Josefem Šafaříkem z roku 1991, ukázky z korespondence s Josefem Topolem a vzpomínky pamětníků. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Tak jako žádná umělecká akademie neudělá z člověka malíře, tak ani fakulta nemůže udělat z člověka filosofa. Ovšem, že technika celý můj vývoj velmi zdržela, byla však dobrá, protože mi ukázala cestu vědy a maloměšťácký svět, který mě vždy odpuzoval.

Tato slova si poznamenal Josef Šafařík (1907–1992), prostějovský rodák, vystudovaný inženýr, který se už v roce 1938 rozhodl pro svobodné povolání a věnoval se filozofii a esejistice. Celý život prožil v Brně, v blízkosti filozofické fakulty, kam až do roku 1990 nesměl vstoupit. S nesvobodou se potýkal hojně. Za protektorátu žil v ilegalitě, později ve vynuceném ú­straní a jeho dílo mohlo veřejně vyjít až po Sametové revoluci.

Umělec má promlouvat svým dílem a politiku přenechat politikům.

V roce 1947 vydal svoji první knihu Sedm listů Melinovi, která byla oceněna v soutěži nakladatelství Družstevní práce, o rok později však byla stažena z prodeje. Až do roku 1990 nesměla jeho díla vycházet – výjimkou byl rok 1967, kdy mohl vydat svůj esej Člověk ve věku stroje.

Josef Šafařík v kruhu přátel

Svými myšlenkami ovlivnil Josef Šafařík řadu známých osobností – k jeho odkazu se hlásili Václav Havel, Antonín Přidal anebo básník Jiří Kuběna. Po roce 1990 mu byl udělen čestný doktorát Masarykovy univerzity v Brně a Řád Tomáše G. Masaryka. Dočkal se ještě vydání svého rozsáhlého vzpomínkového eseje Cestou k poslednímu, který vyšel v roce 1991 v nakladatelství Atlantis. Svůj postoj k politice vyjádřil mnohokrát, například slovy, že „umělec má promlouvat svým dílem a politiku přenechat politikům“. 

Jestli se smrtí vše končí a já už nemám být s Tebou dále i po smrti, chci být raději atheistou. Jaké by to bylo pro mne nebe, kdybych Tě ustavičně hledal?
Z dopisu Josefa Šafaříka manželce Anně

Josef Šafařík s manželkou

Rok před smrtí Josefa Šafaříka s ním natočili Antonín Přidal a Olga Jeřábková několik rozhovorů. Ty se staly základem vltavského Večera na téma, který vznikl v roce 2012. Zaznívají v něm také vzpomínky pamětníků, ukázky z Šafaříkových textů a také z rozsáhlé korespondence s dramatikem Josefem Topolem i rozhovor s vydavatelkou jeho díla Jitkou Uhdeovou. Nahlížíme také do deníku Šafaříkovy manželky Anny, s níž prožil celý život.

Ze záznamu uslyšíme také rozhovor Josefa Šafaříka s Antonínem Přidalem a vzpomínku Václava Havla. Muzikolog Miloš Štědroň připomeneme Šafaříkův vztah k hudbě, například k oblíbenému Janáčkovi a Debussymu.

Účinkují: Ondřej Mikulášek a Michal Bumbálek

Připravila: Olga Jeřábková
Spoluautor pořadu: David Drozd
Režie: Hana Mikolášková
Natočeno v brněnském studiu Českého rozhlasu v roce 2007.