Člověk, který ze svých postojů neuhnul ani o píď. Vychází beletrizovaný deník Vadima Deloneho
„Jedenadvacátého srpna ráno jsem se dozvěděl, že sovětské tanky vjely do Prahy. Pocit ponížení, bezmoci, zoufalství a studu za mou vlast byl nesnesitelný," píše v úvodu knihy Portréty v ostnatém drátu ruský básník, spisovatel a disident Vadim Delone, který se 25. srpna roku 1968 vydal společně s přáteli na Rudé náměstí v Moskvě na znamení protestu proti okupaci Československa.
Za svůj čin zaplatil třemi roky v sibiřských lágrech, zdevastovaným zdravím a následnou emigrací. Život v pracovním táboře na Sibiři vylíčil ve zmiňované knize, v níž vydal unikátní svědectví o fungování brežněvovských lágrů. Vzpomínková kniha Vadima Deloneho nyní vůbec poprvé vychází v českém překladu, a to péčí nakladatelství Prostor.
„Vadim Delone se účastnil demonstrací už před okupací Českolovenska. V roce 1967 demonstroval na Puškinově náměstí na podporu tzv. moskevské čtyřky – souzených spisovatelů kolem Jurije Galanskova a Alexandra Ginzburga. Byl zatčen a odsouzen na jeden rok podmíněně. Za to, že předčítal veřejně verše a snažil se založit literární skupinu, byl pak nepodmíněně odsouzen, nějaký čas strávil nuceně v psychiatrické léčebně a celá tahle anabáze vyústila demonstrací na Rudém náměstí. Hlavní pohnutky, proč demonstroval, by se daly shrnout ve větě – aby se nemusel stydět za svoji zemi a za sebe. Věděl, že za pět minut svobody může zaplatit několika roky vězení,“ říká rusista a překladatel Jakub Šedivý.
Proč nechytili jednoho z největších masových vrahů Josefa Mengeleho? Málo hledali, říká francouzský prozaik Olivier Guez
Jak je možné, že neblaze proslulý osvětimský lékař Josef Mengele po třicet let unikal spravedlnosti? Jak to, že se agentům, kteří nacisty stopovali, nepodařilo Mengeleho dopadnout? I to jsou otázky, které v románu Zmizení Josefa Mengeleho klade francouzský prozaik Olivier Guez.
Vadim Delone byl odsouzen na dva roky a deset měsíců do pracovního lágru na Sibiři. „Byl tam nasazován na nejtěžší práce v lese, ačkoli měl zdravotní problémy. Mezi těžkými kriminálníky a několikanásobnými vrahy byl jediným politickým vězněm. Ve své knize líčí mimo jiné i to, že i v takových těžkých podmínkách si někdo dokázal zachovat svoji osobní svobodu a charakter a naopak jiní byli s vidinou předčasného propuštění nebo většího přídělu, schopni poslat spoluvězně na smrt.“
